Článek 2
Článek 9 Úmluvy se doplňuje o následující text, přičemž původní článek 9 Úmluvy se označuje jako odstavec 1 a níže uvedená ustanovení tvoří odstavce 2, 3 a 4:
"2. Vydání osoby nebude povoleno, bylo-li ve třetím státě, který je smluvní stranou Úmluvy, již vyneseno konečné rozhodnutí v řízení o trestném činu nebo činech, pro něž se vydání žádá, a:
a) osoba byla uvedeným rozhodnutím zproštěna viny;
b) uložený trest odnětí svobody nebo jiné uložené opatření:
(i) bylo zcela vykonáno;
(ii) podléhá zcela nebo z nevykonané části milosti nebo amnestii;
c) soud uznal obžalovaného vinným a upustil od potrestání.
3. V případech uvedených v odstavci 2 však může být vydání povoleno, pokud
a) čin, pro který byl vynesen rozsudek, byl namířen proti veřejnému činiteli nebo veřejné instituci nebo čemukoliv, co má veřejný charakter v dožadujícím státě;
b) osoba, proti které byl rozsudek vynesen, má sama postavení veřejného činitele v dožadujícím státě;
c) čin, jehož se vydaný rozsudek týká, byl zcela nebo zčásti spáchán na území dožadujícího státu nebo je považován za spáchaný na jeho území.
4. Ustanovení odstavců 2 a 3 nebrání použití širších vnitrostátních ustanovení týkajících se účinku ne bis in idem ve spojení s cizími trestními rozsudky.".