§ 1
(1) Nemajetné družce po státním zaměstnanci v pomocné kancelářské službě nebo pomocném zřízenci, který nezanechal oprávněné vdovy, náleží až do jiného zaopatření zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense (zaopatřovacího platu), žila-li se zaměstnancem ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu pěti roků, z nich aspoň po dva roky za jeho činné služby (trvání služebního poměru), a měla-li s ním v této nepřetržité době dítě.
(2) Jestliže zaměstnanec vstoupil později s takovou družkou (odstavec 1) do manželství, přísluší jí zaopatřovací požitek ve výši vdovské pense, i když manželství bylo uzavřeno v době, kdy zaměstnanec byl již ve výslužbě (bral zaopatřovací plat) nebo v činné službě (ve služebním poměru) po 60. roce věku.
(3) Pro vznik a trvání tohoto nároku platí stejné předpisy jako pro vdovy.
(4) Vdově po pomocném zřízenci, s níž zaměstnanec vstoupil do manželství v době, kdy bral již zaopatřovací plat, anebo za trvání svého služebního poměru po 60. roce věku a na kterou se nevztahuje ustanovení odstavce 2, může se za okolností zvláštního zřetele hodných povoliti zaopatřovací plat zcela nebo zčásti.