§ 47
Náhrada cestovních výdajů souvisejících se vznikem nebo změnou služebního poměru
(1) Policistovi, který z důvodu přijetí do služebního poměru nebo přeložení do jiného místa služebního působiště na vlastní žádost je nucen žít odloučeně od rodiny, lze poskytnout náhradu cestovních výdajů až do výše a rozsahu, který je určen pro služební cestu, s výjimkou stravného, které lze poskytovat nejdéle po dobu 3 let.
(2) Policistovi, kterému bylo podle odstavce 1 přiznáno stravné nižší, než je stravné podle § 40 stanovené pro časové pásmo nad 18 hodin, náleží při uskutečnění cesty k návštěvě rodiny stravné do skončení výkonu služby před odjezdem a od počátku výkonu služby po příjezdu z této cesty, a to ve výši
a) 41 % přiznaného stravného, trvá-li tato doba 5 až 12 hodin,
b) 64 % přiznaného stravného, trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, nebo
c) 100 % přiznaného stravného, trvá-li tato doba déle než 18 hodin.
(3) Stravné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
(4) Policistovi, který z důvodu
a) přeložení v důležitém zájmu služby,
b) pověření výkonem funkce nebo zastupování ve funkci,
c) zařazení do činné zálohy, s výjimkou zařazení do činné zálohy z důvodu přidělení nebo vyslání k výkonu služby v zahraničí, nebo
d) ustanovení do funkce po vynětí ze zálohy
vykonává službu v jiném místě služebního působiště, náleží náhrada výdajů jako při služební cestě. Náhrady cestovních výdajů se poskytují nejdéle do doby přestěhování policisty do místa služebního působiště; stravné se poskytuje nejdéle po dobu 6 let.
(5) Policistovi, který je převeden na jinou funkci, náleží náhrada cestovních výdajů podle odstavců 1 a 4 v rozsahu, v jakém mu byla poskytována bezprostředně před převedením na jinou funkci. Náhrada výdajů náleží policistovi jen v případě, že ještě neuplynula doba, na niž je mu přiznána.