§ 7.
(1) Podle zásad tohoto zákona upraví se i odpočivné požitky těch pensionovaných (provisionovaných) zaměstnanců státních úřadů, podniků, ústavů a fondů státních a státem spravovaných a jiných veřejných zaměstnanců placených z fondů státem spravovaných, kteří nespadají pod služební pragmatiku, jakož i pensistů drah sestátněných.
(2) Podmínkou této úpravy jest, že zmínění zaměstnanci náležejí ke kategoriím, jimž základní odpočivné požitky byly upraveny podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n., že činná služba jejich skončila před 1. lednem 1925 a pokud za činné služby nepodléhali pravidlům upravujícím jejich platy podle obdoby zákona č. 541/1919 Sb. z. a n. nebo zákona č. 394/1922 Sb. z. a n., že jejich odpočivné požitky byly upraveny podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n.
(3) Jestliže by nárok na úpravu těchto požitků podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n. vznikl teprve později, budou místo této úpravy upraveny podle tohoto zákona. Pokud by úprava odpočivných nebo zaopatřovacích požitků podle obdoby zákona č. 99/1921 Sb. z. a n. mohla býti poskytnuta podle volné úvahy, lze místo ní poskytnouti úpravu podle tohoto zákona.
(4) To platí i pro zaopatřovací požitky pozůstalých po takovýchto zaměstnancích.
(5) úprava běžných darů z milosti, zastupujících řádné odpočivné a zaopatřovací platy, i drahotních požitků k nim, kterých požívají bývalí zaměstnanci státních a sestátněných drah, jakož i jejich pozůstalí, vyhrazuje se ministerstvu železnic.
(6) Vláda se zmocňuje, aby osobám, jichž se týkají zákony ze dne 3. července 1924, č. 166 a 167 Sb. z. a n., přiznala na místě jednorázové výpomoci podle § 3 těchto zákonů vyšší jednorázovou výpomoc, a to až do výše rozdílu mezi odpočivnými nebo zaopatřovacími požitky, na které mají nárok podle zákonů býv. státu uherského, a mezi požitky, které by jim příslušely za těchže podmínek podle předpisů, platných pro učitele státních škol nebo pro opatrovatelky státních dětských opatroven.
(7) Samostatným duchovním správcům a pomocným kněžím, pokud podle norem dosud platných mají nárok na pensi uhrazovanou aspoň z části z prostředků státních, přísluší mimo základní pensi a to 3000 Kč pro samostatné duchovní správce a 2500 Kč (resp. v Praze a Brně 2600 Kč) pro kněze pomocné, a mimo odvolatelný jednotný drahotní přídavek 4008 Kč pro všechny stejný, také nárok na služební přídavky, jichž nabyli v aktivní službě až do nejvyšší celkové započitatelné výše 2000 Kč, bez ohledu na to, zda vstoupili do pense před účinností zákonů ze dne 28. března 1918, č. 115 ř. z., ze dne 3. února 1920, č. 84 Sb. z. a n., a č. 394/1922 Sb. z. a n., nebo po některém z těchto termínů.