§ 7.
Započtení služební doby.
(1) Předpisy vydané po 1. lednu 1919, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků, neplatí pro zaměstnance, kteří vstoupí do státní služby po dni účinnosti tohoto zákona. Ustanovení toto nevztahuje se na předpisy o započtení služby v československých legiích, na předpisy o započtení vojenské a četnické služby vojenským osobám z povolání a příslušníkům četnictva a na předpisy o započtení služby, kterou zaměstnanec ztrávil nepřetržitě v témže služebním poměru, v němž má o započtení býti rozhodnuto.
(2) Pokud zaměstnanec nemá právního nároku na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků, přísluší provésti započtení ústřednímu úřadu v dohodě s ministerstvem vnitra a financí.
(3) Započtení provedené proti ustanovením odst. 1. a 2. je právně neúčinným. Vznikly-li z takovéhoto právně neúčinného započteni přeplatky na služebních požitcích, budiž vracení jejich vymáháno. Od vymáhání může býti za souhlasu ministerstva vnitra a financí upuštěno jen v případech zvláštního zřetele hodných.