§ 10.
Odbytné a zajištění odpočivných požitků.
(1) Zaměstnanec, který vykazuje aspoň 10 roků započitatelné služební doby, může býti přeložen na žádost do trvalé výslužby bez průkazu podmínek stanovených v příslušných zákonech a jiných předpisech pro přeložení do trvalé výslužby. Při tom obdrží odbytné, jež činí polovinu odbytného podle § 9.
(2) Nároku na výplatu odpočivných a zaopatřovacích požitků nabude však teprve, jestliže úředním lékařem bude zjištěna jeho trvalá neschopnost k výdělku, nejdéle však dnem, kterým dovrší 60. rok věku; při tom vyměří se mu odpočivné (zaopatřovací) požitky z pensijní základny, která příslušela v den přeložení do výslužby, podle započitatelné služební doby a poloviny doby ztrávené ve výslužbě až do dne nápadu výslužného, nejdéle však do dne, kterého by byl nabyl v činné službě nárok na plné výslužné.