Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak tyto úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 15 % hrubé částky úroků.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě budou vyjmuty ze zdanění v tomto státě, pokud úroky jsou vypláceny:
(i) druhému smluvnímu státu, včetně jeho nižších správních útvarů a místních úřadů;
(ii) ústřední bance druhého smluvního státu;
(iii) jakékoliv jiné finanční instituci nebo veřejné společnosti, pokud vláda druhého smluvního státu vlastní více než 50 % majetku této instituce nebo společnosti.
4. Výraz “úroky”, použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo nemajících právo účasti na zisku dlužníka a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy a rovněž příjmy postavené na roveň příjmům z půjčených peněz podle zákona toho státu, ve kterém mají úroky zdroj. Penále za pozdní platby se nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.
Výraz “úroky” nezahrnuje žádnou položku, která je považována za rozdělení zisku podle ustanovení článku 10 této smlouvy.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo závislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně.V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním státě stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvní plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.