Článek 24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou uplatňovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst. 5 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhé smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojených, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně jakéhokoliv druhu a pojmenování.
6. S příspěvky do penzijního plánu, který je založen a pro daňové účely uznáván v jednom smluvním státě, zaplacenými fyzickou osobou nebo jménem fyzické osoby, která vykonává zaměstnání ve druhém smluvním státě, bude, pro účely stanovení daně splatné fyzickou osobou a zisků podniku, které mohou být zdaněny v tomto státě, v tomto státě nakládáno stejným způsobem a s výhradou stejných podmínek a omezení jako s příspěvky zaplacenými do penzijního plánu, který je pro daňové účely uznáván v tomto státě za předpokladu, že:
a) bezprostředně před tím, než začala pracovat v tomto státě, fyzická osoba nebyla rezidentem tohoto státu a na penzijním plánu se již účastnila a
b) penzijní plán je přijímán příslušným úřadem tohoto státu jako obecně odpovídající penzijnímu plánu uznávanému tímto státem pro daňové účely.
7. Pro účely odstavce 6:
a) výraz "penzijní plán" označuje plán, na kterém se fyzická osoba účastní za účelem zajištění starobních dávek a
b) penzijní plán je ve státě pro daňové účely uznáván, jestliže příspěvky do plánu jsou v tomto státě způsobilé k daňovému odpočtu.