CODEXIS® Přihlaste se ke svému účtu
CODEXIS® ... 28/2010 Sb.m.s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se vyhlašuje nové úplné znění Dohody o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP) D. Měření skutečného chladicího výkonu Wo chladicí jednotky při odmraženém výparníku

D. Měření skutečného chladicího výkonu Wo chladicí jednotky při odmraženém výparníku

28/2010 Sb.m.s. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se vyhlašuje nové úplné znění Dohody o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP)

D. Měření skutečného chladicího výkonu Wo chladicí jednotky při odmraženém výparníku

48 Je-li jednotka dopravního, nebo přepravního zařízení připevněna na kalorimetrický box, nebo izolovanou skříň a pracuje-li kontinuálně, její výkon je:

W = W + U . ΔT

o j

kde:

U je tepelná ztráta kalorimetru, nebo izolovaného boxu ve Watech / °C

ΔT je rozdíl mezi střední vnitřní teplotou

T

i

a střední vnější teplotou

T

e

kalorimetru, nebo izolované skříně (K);

W

j

je teplo rozptýlené ventilátorem topného zařízení tak, aby každý teplotní rozdíl byl udržen v rovnováze.

49. Chladicí jednotka je připevněna buď na kalorimetrický box, nebo k dopravnímu nebo přepravnímu prostředku.

V každém případě je před měřením výkonu změřen celkový prostup tepla při jedné střední teplotě stěny. Aritmetický korekční faktor založený na zkušenostech zkušební stanice se volí takový, aby byla vzata v úvahu průměrná teplota stěn při každé vyrovnané teplotě během zjišťování skutečného chladícího výkonu.

Pro získání maximální přesnosti se doporučuje přednostně používat kalibrovanou kalorimetrickou skříň.

Musí se používat měření a postupy uvedené v předchozích odstavcích 1 až 14; je však dostačující měřit U přímo, hodnota tohoto součinitele se pak určí podle vztahu:

W

U = ---

ΔT

m

kde

W je tepelná energie (ve wattech) spotřebovaná vnitřním topením a ventilátory;

ΔT

m

je rozdíl mezi střední vnitřní teplotou

T

i

a střední vnější teplotou

T

e

U je tepelný tok na stupeň rozdílu mezi teplotou vzduchu vně a uvnitř kalorimetrické skříně nebo přepravního prostředku měřený při namontované chladící jednotce.

Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku se umístí do zkušební komory. Jestliže se použije kalorimetrická skříň, U.ΔT nesmí být větší než 35 % celkového tepelného toku

W .

o

Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku musí být se zesílenou izolací.

50. Dále uvedená metoda smí být v případě nezbytnosti použita pro zkušební vzorek a pro zkoušení sériově vyráběných dopravních a přepravních prostředků. V tomto případě skutečný chladící výkon se určuje vynásobením hmotnostního toku (m) chladiva a rozdílem entalpie mezi výstupem par chladiva z jednotky (ho) a kapalinou na vstupu do jednotky (hi).

Pro zjištění skutečného chladicího výkonu se odečítá topný výkon přenášený ventilátory pro cirkulaci vzduchu

(W ).

f

Je obtížné měřit

W ,

f

jestliže ventilátory pro cirkulaci vzduchu jsou poháněna vnějším motorem: v tomto případě se metoda entalpie nedoporučuje. Jestliže jsou ventilátory poháněny elektrickými motory, elektrická energie se měří vhodnými přístroji s přesností ± 3 %. Hmotnostní tok chladiva se měří s přesností ± 3 %.

Tepelná bilance se určuje podle vzorce:

W = (h - h )m - W

o o i f

Vhodné metody jsou uvedeny v normách ISO 971, BS 3122, DIN, NEN atd. Elektrický ohřívač je umístěn uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku pro zajištění tepelné rovnováhy.

51. Měřící přístroje

Zkušební stanice musí být vybaveny přístroji pro měření hodnoty U s přesností ± 5 %. Tepelná ztráta únikem vzduchu nesmí být větší než 5 % celkového prostupu tepla stěnami kalorimetrické skříně nebo dopravních nebo přepravních prostředků. Chladicí výkon musí být stanoven s přesností ± 5 %.

Měřicí přístroje kalorimetrické skříně nebo chladicí jednotky dopravního nebo přepravního prostředku musí odpovídat přístrojům uvedeným v předchozích odstavcích 3 a 4. Musí být měřeny:

(a) Teploty vzduchu: Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěny ve vstupu výparníku;

Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve výstupu výparníku;

Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve vstupu(ech) vzduchu do chladicí jednotky;

Teploměry musí být chráněny proti sálání (radiačnímu teplu).

Přesnost systému měřícího teploty musí být ± 0,2 K.

(b) Spotřeba energie: Přístroje musí zajistit měření elektrické energie nebo spotřeby paliva chladicí jednotky.

Elektrická energie a spotřeba paliva musí být stanovena s přesností ± 0,5 %.

(c) Rychlost otáček: Přístroje musí zajistit měření rychlosti otáček kompresorů a ventilátorů nebo jejich záznam pro výpočet, pokud jejich přímé měření není možné.

Rychlost otáček musí být měřena s přesností ± 1 %.

(d) Tlak: Tlakoměry s vysokou přesností (± 1 %) musí být připojeny ke kondenzátem a výparníku a ke vstupu kompresoru, jestliže výparník je vybaven regulátorem tlaku.

(e) Množství tepla: Tepelný tok vháněný ventilátory pro vnitřní ohřev vybavenými elektrickými reostaty nesmí přesáhnout 1 W/cm2 a topné jednotky musí být chráněny obaly s nízkým vyzařováním.

Spotřeba elektrické energie musí být stanovena s přesností ± 0,5 %.

52. Zkušební podmínky

(i) Průměrná teplota vzduchu ve vstupu(ech) do chladicí jednotky musí být udržována na úrovni 30 °C ± 0,5 K.

Maximální rozdíl mezi teplotami v nejteplejších a nejchladnějších bodech nesmí přesáhnout 2 K.

(ii) Uvnitř kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku (ve vstupu vzduchu do výparníku): musí být tři úrovně teploty mezi - 25 °C a + 12 °C v závislosti na charakteristikách chladicí jednotky, jedna úroveň teploty musí odpovídat minimu předepsanému pro třídu požadovanou výrobcem s tolerancí ± 1 K.

Střední vnitřní teplota musí být udržována s tolerancí ±0,5 K. Během měření chladícího výkonu tepelné ztráty kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí být udržovány na konstantní úrovni s tolerancí ± 1 %.

Při předávání chladicí jednotky ke zkouškám musí jeho výrobce současně předložit:

- dokumentaci popisující jednotku, která má být zkoušena;

- technickou dokumentaci obsahující parametry, které jsou nejdůležitější pro činnost jednotky, a specifikující přípustný rozsah;

- charakteristiky série zkoušeného zařízení; a

- druh(y) energie, který(é) musí být použita(y) při zkoušce.

53. Metody zkoušek

Zkouška musí být rozdělena do dvou hlavních částí, chladicí fáze a měření skutečného chladícího výkonu při třech zvyšujících se úrovních teploty.

(a) Chladící fáze; počáteční teplota kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí 30 °C ± 3 K poté snížena na - 25 °C pro třídu - 20 °C, -13 °C pro třídu - 10 °C, nebo - 2 °C pro třídu 0 °C.

(b) Měření skutečného chladícího výkonu při každé úrovni vnitřní teploty.

První zkouška musí být prováděna při každé teplotě nejméně po dobu čtyř hodin řízené termostatem (chladicí jednotky) pro vyrovnání přestupu tepla mezi vnitřkem a vnějškem kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku.

Druhá zkouška musí být prováděna s vypnutým termostatem pro stanovení maximálního chladícího výkonu chladicí jednotky, při kterém topný výkon zařízení pro vnitřní ohřev udržuje ustálené podmínky při každé úrovni teploty podle ustanovení v odstavci 52.

Trvání druhé zkoušky nesmí být kratší než čtyři hodiny.

Před změnou jedné úrovně teploty za jinou se musí skříň nebo jednotka ručně odmrazit.

Jestliže chladicí jednotka může být poháněna více než jednou formou energie, pak se musí zkoušky opakovat s každým zdrojem energie.

Jestliže je kompresor poháněn motorem vozidla, pak musí být zkouška provedena jak při minimálních, tak při nominálních otáčkách kompresoru udaných výrobcem.

Jestliže je kompresor poháněn od pohybu vozidla, pak musí být zkouška provedena při jmenovitých otáčkách kompresoru udaných výrobcem.

Stejný postup musí být dodržen při metodě entalpie uvedené v odstavci 50, avšak v tomto případě musí být též měřena ztráta tepla ventilátorem výparníku při každé úrovni teploty.

54. Zvláštní opatření

Jsou-li zkoušky skutečného chladicího výkonu prováděny s odpojeným termostatem chladicí jednotky, musí být dodržena tato zvláštní opatření:

jestliže je dopravní nebo přepravní prostředek vybaven vstřikovacím systémem horkého plynu, pak musí být během zkoušky vypnut;

jestliže je chladicí jednotka vybavena automatickým řízením, které odpojuje jednotlivé válce (pro přizpůsobení chladicího výkonu chladicí jednotky příkonu od motoru), pak zkouška musí být provedena s počtem válců vhodným pro danou teplotu.

55. Kontroly

Musí být ověřeno, zda byly použity metody uvedené ve zkušebním protokolu, a dále:

(i) zda odmrazovací systém a termostat správně fungují;

(ii) zda rychlost cirkulace vzduchu odpovídá údajům výrobce.

Jestliže se má měřit průtok vzduchu chladicí jednotky, musí být použity metody vhodné pro měření celkového průtoku. Doporučuje se použití jedné z relevantních stávajících norem, např. BS 848, ISO 5801, AMCA 210-85, DIN 24163, NFE 36101, NF X10.102, DIN 4796.

(iii) zda chladicí látka (chladivo) použitá při zkouškách odpovídá údajům výrobce.

56. Chladicí výkon pro účely ATP je takový, který zabezpečuje střední teplotu na vstupu do výparníku. Přístroje měřící teplotu musí být chráněny před sáláním.

57. Protokoly o zkoušce

Protokol o zkoušce vhodného typu musí být vystaven podle dále uvedeného vzoru č. 10.