Článek 34
1. Příslušné orgány přijímajícího státu, jestliže se o tom dozvědí, budou neprodleně informovat příslušného konzulárního úředníka o úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu budou rovněž informovat konzulárního úředníka, dozvědí-li se o pozůstalosti po občanu vysílajícího státu nebo po osobě zemřelé v přijímajícím státě bez zřetele na její občanství, jestliže se pozůstalost může týkat občana vysílajícího státu.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu učiní v případech podle odstavce 2 a za předpokladu, že se pozůstalost nalézá na území tohoto státu, potřebná opatření v souladu s jeho právními předpisy k zajištění této pozůstalosti a doručí konzulárnímu úředníkovi na jeho žádost opis závěti, pokud byla pořízena, jakož i všechny dostupné informace o dědicích, obsahu a hodnotě pozůstalosti a uvědomí jej o datu pozůstalostního řízení.
4. Konzulární úředník je oprávněn zastupovat v souladu s právními předpisy přijímajícího státu přímo nebo prostřednictvím zástupce zájmy občana vysílajícího státu, který má nárok na pozůstalost nacházející se v přijímajícím státě a který nemá v tomto státě trvalé bydliště, pokud takový občan není zastoupen jinak a do doby, než bude zastoupen. Nic z toho však neopravňuje konzulárního úředníka, aby vystupoval jako advokát.
5. Konzulární úředník je v souladu s právními předpisy přijímajícího státu oprávněn přijímat jménem občana vysílajícího státu, který nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě, peníze nebo jiný majetek, včetně plateb z titulu náhrady za pracovní úrazy, důchodu, sociálního zabezpečení a příjmů z pojistek, na něž příslušný občan může mít nárok v důsledku úmrtí osoby. Právní předpisy přijímajícího státu musí být používány tak, aby se plně uplatnily účely, pro které jsou tato práva poskytována.
6. Movitý majetek a peněžní částky pocházející z likvidace pozůstalosti, které náležejí občanu vysílajícího státu, mohou být předány příslušnému konzulárnímu úředníku za předpokladu, že nároky věřitelů vůči pozůstalosti byly uspokojeny nebo zajištěny a že byly zaplaceny daně a poplatky, týkající se pozůstalosti.
7. Konzulární úředník je oprávněn jednat přímo s příslušnými úřady přijímajícího státu při zajištění pozůstalosti podle tohoto článku.
8. V každém případě, kdy občan vysílajícího státu, který nemá trvalé bydliště na území přijímajícího státu, zemře za svého přechodného pobytu na území tohoto státu, peníze a jeho osobní předměty, které měl u sebe, za předpokladu, že na ně nevznese nárok osoba, která je přítomna a která je oprávněna na ně vznést nárok, budou bez prodlení předány příslušnému konzulárnímu úředníkovi vysílajícího státu k prozatímnímu opatrování a úschově. Toto ustanovení není na újmu práva příslušných úřadů přijímajícího státu ujmout se peněz a osobních předmětů v zájmu spravedlnosti.
Jestliže je správou pozůstalosti po zemřelé osobě pověřen orgán přijímajícího státu, konzulární úřad předá peníze a osobní předměty tomuto orgánu.
Vývoz peněz a osobních předmětů podléhá právním předpisům přijímajícího státu.
9. Kdykoli konzulární úředník nebo člen diplomatické mise pověřený výkonem konzulárních funkcí, vykonává funkce uvedené v tomto článku, podléhá, pokud jde o výkon těchto funkcí, právním předpisům přijímajícího státu a občanskoprávní jurisdikci soudních a správních orgánů přijímajícího státu stejným způsobem a ve stejném rozsahu, jako občan přijímajícího státu.