§ 2
Vedení sbírkové evidence
(1) Každý sbírkový předmět se eviduje ve sbírkové evidenci vlastníka sbírky. Sbírková evidence je souborem evidenčních záznamů (dále jen "záznam") ke každému sbírkovému předmětu podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona, doplněný o počet kusů, jde-li o sbírkový předmět podle odstavce 2. U sbírkových předmětů podle odstavce 2, pokud údaje nejsou pro všechny části sbírkového předmětu shodné, jsou součástí záznamu takového sbírkového předmětu doplňující údaje ke každé části sbírkového předmětu.
(2) Soubor movitých věcí, včetně preparátů lidských a zvířecích těl nebo jejich částí a kosterních pozůstatků lidských a zvířecích, nebo nemovitých věcí může být evidován jako jeden sbírkový předmět, jde-li o
a) přírodniny jedné systematické skupiny,
b) fragmentární archeologický materiál, hromadné nálezy mincí a osteologického materiálu,
c) stejné věci jednoho druhu,
d) písemnosti a tisky, negativy, fotografie, filmové záznamy, kresby a náčrty vážící se k jednomu tématu či významné osobnosti, nebo
e) věci, které tvoří jeden funkční soubor nebo jsou součástmi jednoho funkčního celku.
(3) U sbírek čítajících více jak 3 000 věcí movitých nebo více jak 11 věcí nemovitých se vede vždy sbírková evidence dvoustupňová. Prvním stupněm je evidence přírůstků (dále jen "chronologická evidence"), která obsahuje záznamy podle odstavce 1 a vede se zpravidla v knize přírůstkové, druhým stupněm je katalog sbírkových předmětů, vedený zpravidla v knize inventární nebo na zvláštních katalogizačních listech (dále jen "systematická evidence"), který obsahuje rovněž údaje podle odstavce 1 a popřípadě další zpřesňující údaje o sbírkovém předmětu. Záznamy do chronologické evidence se provádějí bezprostředně po rozhodnutí o zařazení sbírkového předmětu do sbírky, záznamy do systematické evidence se provádějí po odborném posouzení sbírkového předmětu, nejpozději do 3 let po vyhotovení záznamu do chronologické evidence. Pro každou oborovou část sbírky označenou v bodě 4 tiskopisu uvedeném jako příloha č. 1 k této vyhlášce jsou záznamy systematické evidence vedeny zvlášť; evidenční čísla tvoří číselnou řadu. Záznamy v chronologické i systematické evidenci se vedou výhradně v listinné podobě a provádějí se ručně nebo tiskem z pomocné evidence vedené v elektronické podobě, systematická evidence může být vedena na více kopiích, které tvoří záložní katalogy. Pro případ zničení nebo ztráty musí být vždy systematická evidence vedena odděleně od evidence chronologické. Knihy, do nichž se provádějí záznamy a zvláštní katalogizační listy, musí být opatřeny razítkem a podpisem odpovědné osoby nebo evidenčním číslem sbírky, pod nímž je vedena v centrální evidenci sbírek (dále jen "centrální evidence"); listy knih musí být průběžně číslovány.
(4) U sbírek nedosahujících počtu 3 001 věcí movitých nebo 11 věcí nemovitých může být vedena pouze chronologická nebo pouze systematická evidence. Po překročení uvedených počtů se doplní pro všechny sbírkové předměty systematická evidence v případě, že byla vedena pouze chronologická evidence, a to nejpozději do 1 roku. Každý sbírkový předmět zařazený do sbírky nad počet uvedený ve větě první musí být evidován v obou stupních evidence.
(5) Evidenčním číslem sbírkového předmětu (dále jen "evidenční číslo") je číslo, které se váže k danému sbírkovému předmětu, je jím sbírkový předmět označen a je uvedeno v záznamu chronologické, popřípadě systematické evidence. U sbírkových předmětů vedených v chronologické evidenci je evidenčním číslem číslo přírůstkové, sestavené z čísla pořadového, lomeného číslem označujícím rok zařazení do sbírky. U sbírkových předmětů vedených i v systematické evidenci je číslem evidenčním číslo inventární, řazené do souvislé číselné řady podle systému odpovídajícímu povaze sbírky nebo její oborové části. Záznamy v chronologické evidenci nelze činit nečitelnými, opravy záznamů se provádějí tak, aby bylo možné zjistit jak obsah opravovaného záznamu před opravou, tak jeho obsah po opravě. To platí i pro záznamy v systematické evidenci v případě, kdy se chronologická evidence nevede.
(6) Evidenční číslo trvale identifikuje sbírkový předmět a připojuje se ke sbírkovému předmětu takovým způsobem, který sbírkový předmět neznehodnocuje, ale nelze jej při běžném zacházení se sbírkovým předmětem snadno odstranit nebo oddělit.
(7) V žádosti o zápis do centrální evidence podle § 3 odst. 2 věty druhé a § 17 odst. 2 zákona a v žádosti o vydání povolení k vývozu podle § 11 odst. 2 zákona se uvádějí jako čísla evidenční čísla inventární; čísla přírůstková lze uvést pouze v případě, kdy se nevede systematická evidence.