§ 32.
Vdově po učiteli náleží pohřebné, jež podle pravidel pro státní úředníky vyměřuje zemská rada školní.
Jestliže se manželé vzdali manželského spolužití, nemá vdova nároku na pohřebné, leč že by manželé žili odloučeně jen z důvodů zdravotních, za příčinou výchovy dítek, z důvodů hospodářských nebo podobných, nespočívajících v jejich osobních vztazích.
Není-li po učiteli vdovy, která by měla nárok na pohřebné, náleží pohřebné rukou společnou a nerozdílnou především manželským potomkům., o něž pečoval zemřelý učitel, a není-li jich, těm manželským potomkům, kteří ze svého hradili náklady pohřbu stavů přiměřeného, nebo zemřelého v jeho poslední nemoci před smrtí ošetřovali, bylo-li o pohřeb jinak postaráno.
Předpisy třetího odstavce platí obdobně ve prospěch zákonitých dědiců po každém svobodném nebo ovdovělém bezdětném učiteli.
Ve všech ostatních případech může se pohřebné zcela nebo částečně povoliti těm osobám, které prokáží, že ze svého hradily pohřební útraty nebo opatrovaly zemřelého v jeho poslední nemoci před smrtí.