§ 4.
Na nové nositele úrazového pojištění nebo zaopatření (§ 3) přecházejí dnem 1. června 1919 také práva a povinnosti Odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic ve Vídni z úrazů, které se staly před 1. listopadem 1918, pokud
a) nároky z těchto úrazů nebyly dosud hlášeny, nebo byly sice hlášeny, ale nebyly pojaty do bilance Odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic ve Vídni k 31. říjnu 1918,
b) zraněný byl v době úrazu služebně přidělen u služebního místa neb úřadu, jehož působnost se vztahovala na nynější území republiky Československé, měl v této době v některé obci tohoto území domovské právo, a
c) osoby, oprávněné k požívání důchodu, trvale bydlí v území republiky Československé.
Ustanovení toto platí pouze pro dobu, dokud při likvidaci Odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic ve Vídni nebude konečně rozhodnuto o rozvrhu úrazového břemene z těchto úrazů.
Správa železničního podniku je povinna zpraviti oprávněnou osobu o tom, byla-li úhrada nároku z úrazu, který se stal před 1. listopadem 1918, pojata do bilance Odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic ve Vídni k 31. říjnu 1918.
Práva a povinnosti z úrazů zaměstnanců z jiného oboru státní správy než železniční, kteří byli pojištěni u Odborové úrazové pojišťovny rakouských železnic ve Vídni, přejímá, pokud jde o úrazy uvedené v § 3 a 4 tohoto nařízení, nový nositel úrazového pojištění nebo zaopatření, podle toho, na které dráze se stal úraz.