I.
Dne 19. 6. 1995 byl Ústavnímu soudu doručen návrh skupiny 29 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podaný ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Tímto návrhem se poslanci domáhají zrušení nařízení vlády č. 104/1994 Sb., kterým byla vyhlášena závazná část územního plánu velkého územního celku Plzeňské sídelní regionální aglomerace. Schválení tohoto územního plánu si vláda vyhradila ve smyslu § 27 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, (obdobně jako pro aglomeraci Brněnskou, Ostravskou apod.).
Jak vyplývá z návrhu, skupina poslanců vytýká vládě zejména postup, kterým ke svému rozhodnutí, které bylo vyjádřeno formou usnesení vlády, dospěla. Především namítá, že další změny územního plánu, původně vládou schváleného v roce 1988 a později změněného v roce 1991 a 1994, měly být projednány způsobem, který stanoví § 21 až 25 stavebního zákona, především tedy s okresními úřady a obcemi, jejichž území se měly změny týkat. Pokud se tak nestalo, je schvalovací akt vlády nezákonný. Další námitka směřuje proti tomu, že Ministerstvo hospodářství nezajistilo zveřejnění návrhu územního plánu vhodným způsobem, že nebyly vzaty v úvahu připomínky veřejnosti a že vláda návrh projednala a schválila bez stanoviska Ministerstva životního prostředí, tedy v rozporu se zákonem. V tom, že občané byli zbaveni možnosti vznášet připomínky, spatřují navrhovatelé též porušení základních práv podle čl. 35 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Zastupováním poslanci pověřili poslance JUDr. Jiřího Vyvadila. Ten při jednání dne 25. 10. 1995 zpřesnil návrh v tom směru, že důvodem podání je ta část nařízení, která vymezuje koridor dálnice D 5 v oblasti města Plzně. Dále uvedl, že trvá na tom, že konečná varianta řešení zákonným způsobem projednána nebyla a že výkonná moc svým postupem v této věci porušila čl. 2 odst. 2 Listiny, neboť státní moc lze uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví.
Ústavní soud požádal ve smyslu § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vládu České republiky, jako účastníka řízení, aby se k návrhu v zákonné lhůtě vyjádřila. Ve vyjádření vlády podepsaném ministrem a vedoucím Úřadu vlády České republiky Dr. Igorem Němcem je především namítáno, že návrh směřuje téměř výlučně proti postupu při pořizování územního plánu, případně proti dalším úkonům, které předcházely jeho schválení, ale nenapadá rozpor vlastního textu nařízení vlády se zákonem. Jen vlastní text může být předmětem návrhu a náležel by do kompetence Ústavního soudu. Je-li však napadán proces pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace, který uskutečňují orgány státní správy na úseku územního plánování, pak tato exekutivní činnost jurisdikci Ústavního soudu nepodléhá.
V dalších bodech se pak vyjádření vlády podrobněji zabývá dokazováním, že jednotlivé informace, o které se návrh opírá, nejsou úplné a přesné. Zejména vláda namítá, že zákonem předepsané projednání orgán územního plánování, v tomto případě Ministerstvo hospodářství, provedl. Rovněž tak si tento orgán vyžádal posudek Ministerstva životního prostředí podle zákona České národní rady č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a tento posudek byl vydán po předepsaném veřejném projednání. V závěru proto vláda navrhuje, aby Ústavní soud návrh zamítl.
Vláda rovněž zaslala Ústavnímu soudu záznam z jednání schůze vlády ze dne 6. 4. 1994, kde je pod bodem 5 uvedeno, že vláda projednala návrh předložený Ministerstvem hospodářství a přijala usnesení č. 177. Také toto usnesení vláda předložila a vyplývá z něho, že vláda schválila změny a doplňky závazné části územního plánu velkého územního celku Plzeňské sídelní regionální aglomerace ve vedení trasy dálnice D 5 Praha - Rozvadov v oblasti Plzně a současně schválila nařízení, kterým se vyhlašuje závazná část tohoto územního plánu. Usnesení vlády je opatřeno ověřovací doložkou Úřadu vlády.
Při jednání dne 25. 10. 1995 uvedli zástupci vlády navíc to, že v současné době je varianta schválená a vyhlášená napadeným nařízením dále upřesňována a znovu projednávána s Ministerstvem životního prostředí. Ve snaze minimalizovat nepříznivé dopady povede kopcem Valík tunel a nikoliv zářez. Nepopírají, že jednání byla velmi dlouhá a velmi problematická, předkladatel však postupoval podle zákona a usiloval vždy o harmonizaci konfliktních zájmů.
Dne 28. 6. 1995 byl dále Ústavnímu soudu doručen návrh podaný Občanským sdružením pro ochranu přírodního útvaru vrch Val u Plzně. Návrh byl označen jako návrh na zrušení nařízení vlády č. 104/1994 Sb. s dovětkem, že navrhovatel se tímto podáním připojuje k návrhu poslanců v téže věci a považuje se tímto za vedlejšího účastníka. Tento návrh soudce zpravodaj odmítl usnesením ze dne 17. 8. 1995, a to podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. jako návrh podaný subjektem zjevně neoprávněným, neboť je mimo jakoukoli pochybnost, že občanské sdružení nemůže podat návrh na zrušení jiného právního předpisu jinak, než spolu s ústavní stížností a za podmínek uvedených v § 74 zákona č. 182/1993 Sb. Ustanovení § 69 tohoto zákona pak vedlejší účastenství nezná (účastníkem řízení je, kromě navrhovatele, pouze ten, kdo právní předpis vydal).