ODDÍL VI.
Úlevy při vývozu koženého zboží.
(28) Výrobci koženého zboží, kteří vedou řádné obchodní knihy a kteří do ciziny prodali a vyvezli dále uvedené kožené zboží, mají nárok, aby jim jako náhrada zatížení vyváženého koženého zboží paušálem u kůže byly vráceny tyto částky:
1. u kožené obuvi:
a) u kožené obuvi se spodkem z kůže a svrškem zcela nebo částečně z textilií 2%,
b) u ostatní kožené obuvi vyjma obuv se spodkem i svrškem zcela nebo částečně z textilií 3 1/2 %,
2. u kožených rukavic 3 3/4%,
3. u hnacích řemenů plochých 5%,
4. u řemenů metacích a šicích 6 1/2%,
5. u babek stavových (t. zv. peckerů), chránítek k babkám stavovým a pérových nárazníků (t. zv. springbuffers) 4 1/4%,
6. u ostatního koženého zboží vyjma kožené zboží, jehož zevní část jest zhotovena zcelanebo částečně z textilií, voskovaného plátna, kožného plátna, látek kobercových a podobných, 3 1/2%,
vesměs z úplaty za vyvezené kožené zboží; úplata v cizí měně nebo v obchodních mincích přepočte se na tuzemskou měnu podle ustanovení čl. 16, odst. 2 vl. nař. č. 156/1924 Sb. z. a n. ve znění vládních nařízení č. 247/1926, 189/1930, 58/1932, 175/1932 a 269/1935 Sb. z. a n.
(29) Nárok podle odstavce 28, č. 1 nemají ti výrobci kožené obuvi, kteří jsou povinni platiti paušál podle odstavce 10. Nárok podle odstavce 28, č. 2 nemají ti výrobci kožených rukavic, kteří jsou povinni platiti paušál podle odstavce 11.
(30) Podmínkou nároku podle odstavce 28 jest, že vývozce prokáže:
1. že kožené zboží sám vyvezl do ciziny. Průkaz o tom nutno podati způsobem, uvedeným v čl. 2 vl. nař. č. 156/1924 Sb. z. a n. ve znění vládních nařízení č. 247/1926, 189/1930, 58/1932, 175/1932 a 269/1935 Sb. z. a n.;
2. výši úplaty, kterou za vyvezené kožené zboží obdržel. Průkaz o tom nutno podati doklady o zaplacení úplaty, obchodními knihami a korespondencí.
(31) Vrácení se provede tímto způsobem: Vývozce jest oprávněn částky, na jejichž vrácení má nárok, si předběžně odečísti od daňové splátky za to splátkové období, ve kterém obdržel úplatu za vyvezené kožené zboží. Odečtené částky jest povinen vyznačiti v daňovém přiznání a na vyzvání prokázati jejich oprávněnost způsobem, uvedeným v předcházejícím odstavci. Součet těchto prokázaných částek za celé daňové období se pak při vyměření daně odečte od celkem vyměřené daně. V případech, kde částka, na jejíž vrácení má vývozce nárok, činí více než daň, která mu má býti vyměřena, vrátí mu berní správa rozdíl zároveň s vyměřením daně za dotčené daňové období, a to přeúčtováním na jiné dlužné daně a není-li jich, hotově.