Článek 17
1. V případě sporu mezi dvěma nebo více smluvními státy o výklad nebo provádění této úmluvy se spolu tyto smluvní státy radí s cílem vyřešit spor jednáním nebo jakýmikoli jinými mírovými prostředky řešení sporů, přijatelnými pro všechny strany sporu.
2. Jakýkoli spor tohoto druhu, který nelze urovnat podle odstavce 1, je na žádost kterékoli strany sporu předložen k rozhodnutí rozhodčímu řízení nebo Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Pokud je spor postoupen k rozhodčímu řízení a strany sporu se nemohou dohodnout na organizaci tohoto řízení do šesti měsíců od podání žádosti, strana sporu může požádat předsedu Mezinárodního soudního dvora nebo generálního tajemníka Organizace spojených národů, aby jmenoval jednoho nebo více rozhodců. V případě rozporných žádostí stran sporu má přednost žádost generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
3. Každý smluvní stát může v době podpisu, ratifikace, přijetí či schválení Úmluvy nebo přistoupení k ní prohlásit, že se necítí být vázán kterýmkoli nebo žádným z postupů řešení sporů podle odstavce 2. Ostatní smluvní státy nejsou postupem urovnání sporů podle odstavce 2 ve vztahu ke smluvnímu státu, který k tomuto postupu učinil výhradu, vázány.
4. Každý smluvní stát, který učiní výhradu podle odstavce 3, může tuto výhradu kdykoliv odvolat oznámením depozitáři.