§ 47
Mezinárodní přeprava
(1) Mezinárodní přeprava zboží, peněz a mezinárodní pravidelná přeprava osob, kterou se rozumí přeprava dopravním prostředkem
a) z místa v zahraničí do místa v zahraničí přes tuzemsko,
b) z místa v zahraničí do místa v tuzemsku,
c) z místa v tuzemsku do místa v zahraničí,
d) mezi dvěma místy v tuzemsku jako součást mezinárodní letecké a vodní dopravy,
je od povinnosti uplatňovat daň na výstupu osvobozena. Za mezinárodní přepravu se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými celními sklady nebo svobodnými celními pásmy.
(2) Pravidelnou přepravou osob se rozumí přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených jízdních řádů a tarifních a přepravních podmínek, kdy cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách nebo místech.
(3) Služby související s mezinárodní přepravou zboží, peněz a mezinárodní pravidelnou přepravou osob nebo v souvislosti s mezinárodní nepravidelnou přepravou osob jsou osvobozeny od povinnosti uplatňovat daň na výstupu. Za služby související s mezinárodní přepravou nelze považovat zejména ubytovací služby, stravovací služby a opravy dopravních prostředků, s výjimkou stravovacích a ubytovacích služeb poskytovaných v rámci mezinárodní pravidelné i nepravidelné železniční a letecké přepravy osob.
(4) Plátce daně uskutečňující mezinárodní přepravu podle odstavce 1 a plátce poskytující služby související s mezinárodní přepravou podle odstavce 3 má nárok na odpočet daně na vstupu. Plátce uplatňuje nárok na odpočet daně podle § 19 až 21 tohoto zákona.
(5) Mezinárodní nepravidelná přeprava osob podléhá dani, a to jak za výkony uskutečněné v tuzemsku, tak za výkony uskutečněné v zahraničí. Plátce mimo základ daně samostatně uvádí úhrady mající charakter poplatků a daní v zahraničí, tj. silniční daň, daň z přidané hodnoty za nepravidelnou přepravu osob v zahraničí, poplatky za použití dálnic, tunelů a také úhradu za parkování a hlídání dopravních prostředků; tyto úhrady v tuzemsku dani nepodléhají.
(6) Za daňový doklad při uskutečňování mezinárodní přepravy podle odstavce 1 se pro účely tohoto zákona považuje přepravní doklad potvrzený pohraničním celním úřadem. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je mezinárodní přeprava prováděna.
(7) Za daňový doklad při poskytování služeb souvisejících s mezinárodní přepravou podle odstavců 1 a 3 se pro účely tohoto zákona považuje doklad o zaplacení nebo písemná smlouva potvrzená osobou, která mezinárodní přepravu provádí.