§ 38a
Dodatečné daňové přiznání
(1) V dodatečném daňovém přiznání uvádí plátce pouze rozdíly oproti poslední známé daňové povinnosti příslušného zdaňovacího období. Dodatečné daňové přiznání předkládá plátce samostatně podle odstavce 2 a samostatně podle odstavce 3.
(2) Dodatečné daňové přiznání je plátce povinen předložit 40c) v případě, že jednotlivými opravami týkajícími se jednotlivých uskutečněných, popřípadě přijatých zdanitelných plnění pouze zvyšuje daňovou povinnost.
(3) V případě, že plátce jednotlivými opravami týkajícími se jednotlivých uskutečněných, popřípadě přijatých zdanitelných plnění pouze snižuje daňovou povinnost, může předložit dodatečné daňové přiznání finančnímu orgánu do šesti měsíců od lhůty pro předložení daňového přiznání za zdaňovací období, kterého se oprava týká. Nedodržením lhůty nárok zaniká a tuto lhůtu nelze prodloužit ani navrátit v předešlý stav. Tímto přiznáním nelze provést opravu sazby daně a výše daně podle § 15a odst. 4.
(4) Plátce, který postupuje podle § 20, v případě opravy uskutečněných zdanitelných plnění provede opravu odpočtu daně s nově propočteným koeficientem za zdaňovací období s promítnutím všech oprav vztahujících se k opravovanému zdaňovacímu období. V případě opravy uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období roku již vypořádaného podle § 20 odst. 6 je plátce povinen opravit vypořádání nároku na odpočet daně podle § 20 odst. 7 současně s předkládanou opravou v dodatečném daňovém přiznání.