§ 20
Způsob uplatnění odpočtu
(1) Má-li plátce příjmy nebo výnosy nejen za svá uskutečněná zdanitelná plnění, u nichž má nárok na odpočet daně, ale i za zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25, u nichž nárok na odpočet daně nemá, je povinen zkracovat nárok na odpočet daně, pokud zákon nestanoví jinak. Plátci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, jsou povinni zkracovat nárok na odpočet daně, i když neuskutečňují zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25. Poměrná část odpočtu daně se určí jako součin celkové daně na vstupu za příslušné zdaňovací období a koeficientu. Koeficient se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet cen bez daně za zdanitelná plnění, u nichž vzniká nárok na odpočet, a ve jmenovateli celkový součet cen bez daně za všechna uskutečněná zdanitelná plnění s nárokem na odpočet daně a za zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25 zákona s výjimkou osvobozených zdanitelných plnění uvedených v odstavci 2. Do jmenovatele se dále uvádí plnění podle odstavce 3. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa.
(2) Do součtu jmenovatele koeficientu se nezapočítává cena bez daně při prodeji podniku nebo jeho části, který je osvobozen od daně podle § 35, cena bez daně za převod staveb, částí staveb, bytů a nebytových prostor, který je osvobozen od daně podle § 30, a cena bez daně při prodeji platných poštovních cenin a kolkových známek, který je osvobozen od daně podle § 26 písm. e).
(3) U plátců, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, se do součtu ve jmenovateli koeficientu započítávají i dotace, příspěvky, popřípadě jiné prostředky ze státního nebo místních rozpočtů a tržby z hlavní činnosti.
(4) Plátce nemůže uplatnit nárok na odpočet daně za příslušné zdaňovací období, pokud je koeficient vypočtený podle odstavců 1 až 3 nižší než 0,05 včetně.
(5) Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně za všechna přijatá zdanitelná plnění v příslušném zdaňovacím období, pokud je koeficient vypočtený podle odstavců 1 až 3 vyšší než 0,95 včetně.
(6) Po skončení kalendářního roku provede plátce způsobem stanoveným v odstavcích 1 až 5 vypořádání nároku na odpočet, které uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období tohoto kalendářního roku. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi součtem uplatněných nároků na odpočet za jednotlivá zdaňovací období roku a vypočteným nárokem na odpočet z údajů za celý rok. Vypočtený nárok na odpočet je součtem daně na vstupu za celý rok vynásobený ročním koeficientem, který je vypočten z údajů uskutečněných zdanitelných plnění za celý rok. Stejným způsobem provede plátce vypořádání i v případě, že v průběhu kalendářního roku zruší registraci plátce nebo ukončí podnikání, a to za období od 1. ledna do data uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace plátce.
(7) Opravu vypořádání provede plátce při opravě uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období roku již vypořádaného a použije koeficient takto:
a) při propočtu opravy vypořádání minulého roku a dvou let předcházejících použije plátce vždy nově vypočtený roční koeficient s promítnutím všech oprav vztahujících se k opravovanému roku,
b) při propočtu opravy roků jiných, než je uvedeno v písmenu a), se použije poslední vypočtený roční koeficient roku, kterého se oprava týká; roční koeficient se v tomto případě nově nepropočítává, přestože se uskutečňovaná zdanitelná plnění opravují.
(8) Plátce, který prodává podnik nebo jeho část, 17) má nárok na odpočet daně zaúčtované u přijatých zdanitelných plnění, která jsou předmětem prodeje a u nichž do uskutečnění prodeje ještě nebyl uplatněn odpočet, s výjimkou osobních automobilů, u nichž nelze uplatnit nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4.