§ 7
Společná ustanovení
(1) Vymezení okruhu technickohospodářských a obchodně provozních pracovníků, jimž se poskytuje osobní ohodnocení, je v pravomoci organizace.
(2) Kvalifikační požadavek odborné praxe pro jednotlivá povolání a funkce uvedený v příslušných kvalifikačních katalozích se považuje pouze za orientační; délku odborné praxe pro kvalitní výkon jednotlivých povolání určí organizace. O zařazení pracovníků do funkcí a tarifních tříd, kteří nesplňují kvalifikační předpoklad vzdělání, rozhoduje organizace; ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce tím není dotčeno.
(3) Organizace je povinna poskytovat dělníkům, obchodně provozním a technickohospodářským pracovníkům podle příslušných mzdových předpisů mzdové příplatky za práci přesčas, o sobotách a nedělích, v nočních směnách, ve výškách nad 50 m, ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách skupiny II, a práci ve zdravotně vysoce rizikových pracovních podmínkách 14) a odměnu za pracovní pohotovost. O uplatnění ostatních mzdových příplatků uvedených ve mzdových předpisech a o podmínkách pro jejich poskytování rozhoduje organizace; pokud se tyto příplatky neuplatní, lze rozdílnou náročnost a obtížnost pracovních podmínek vyjádřit v prémiích nebo odměnách, popř. ostatních složkách mzdy.
(4) Organizace může jednotlivé mzdové příplatky stanovit průměrnými částkami (paušalizovat), tyto částky kumulovat do jedné popřípadě několika částek a poskytovat v této částce až po dobu 1 roku, pokud dříve nedojde k podstatné změně pracovních podmínek; přitom organizace není povinna vést soustavnou evidenci nároků pracovníků podle jednotlivých příplatků.
(5) Pokud podle této vyhlášky přísluší pravomoc ústřednímu orgánu, rozumí se tím u bytových, spotřebních a výrobních družstev, u podniků a hospodářských zařízení společenských organizací a u organizací uvedených v § 1 odst. 1 písm. d) příslušné ministerstvo práce a sociálních věcí, není-li touto vyhláškou stanoveno jinak [§ 5 odst. 2 písm. a)].