§ 3
Odměňování dělníků
(1) V pravomoci příslušného ústředního orgánu při odměňování dělníků je i nadále
a) vydávání, změny a doplňky kvalifikačních katalogů, resortních (odvětvových) sborníků příkladů pracovních činností a resortních sborníků převzatých dělnických povolání,
b) vydávání, změny a doplňky resortních seznamů příkladů fyzicky mimořádně namáhavých prací a resortních seznamů (sborníků) prací odměňovaných příplatkem za ztížené a zdraví škodlivé pracovní prostředí skupiny II; přitom výši příplatků této skupiny v rámci rozpětí stanoví organizace;
c) stanovení jednotných sazeb odměn za výkon inspekčních dispečerských a podobných pohotovostních služeb.
(2) Organizace může odměňovat dělníky
a) zabezpečující údržbu, opravy, seřizování strojů a zařízení stupnicí mzdových tarifů, která je převážně uplatňována v provozech, popř. úsecích, pro něž tyto činnosti zajišťují;
b) vykonávající práce zařazené do 2. tarifní třídy mzdovým tarifem 3. tarifní třídy;
c) druhou základní stupnicí mzdových tarifů ve výrobních a provozních úsecích, pro něž je ve mzdových předpisech pro odměňování dělníků stanovena první základní stupnice.
(3) Organizace není povinna při odměňování dělníků
a) přiznávat jim osobní třídu a poskytovat příplatek při přidělení práce s nižším mzdovým tarifem, než je tarif osobní třídy;
b) individuální úkolovou mzdou dodržovat rozdíl mezi jejich průměrnou osobní třídou a průměrnou tarifní třídou vykonávaných prací ve výši 0,3 třídy.