V.
Podmínky aktivní legitimace navrhovatele
Návrh na zrušení částí zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, (případně částí zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.), pokud obsahují restrikce v odměňování soudců (§ 3 odst. 3, § 3b), spolu s návrhem na přednostní rozhodnutí v předmětné věci podle § 39 zákona o Ústavním soudu, byl podán Městským soudem v Brně dle ustanovení § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Jak bylo již uvedeno v naraci, ve věci sp. zn. 35 C 35/2011 je Městským soudem v Brně rozhodováno o žalobě, kterou se soudce Okresního soudu Brno-venkov domáhá vůči České republice - Okresnímu soudu Brno-venkov zaplacení částky 21 500 Kč. Jde o rozdíl mezi nárokem žalobce na plat ve smyslu § 28 až 31 zákona č. 236/1995 Sb. a nárokem na víceúčelovou paušální náhradu výdajů ve smyslu § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb., a to za leden 2011, a mezi skutečně vyplaceným platem a náhradou výdajů snížených s účinností od 1. ledna 2011 zákonem č. 425/2010 Sb.
Městský soud v Brně poté, co v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy dospěl k závěru, že ustanovení § 3 odst. 3 a § 3b odst. 1 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., a in eventum ustanovení § 3a zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., jichž má být při řešení věci sp. zn. 35 C 35/2011 použito, je v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy, příp. i čl. 83 Ústavy, dále s čl. 2 odst. 1 Ústavy, s čl. 1 Listiny a s čl. 1 Protokolu, po přerušení kmenového řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu Ústavnímu soudu předložil předmětný návrh na kontrolu norem.
Procesní podmínkou aktivní legitimace obecného soudu dle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je taková pozice zákona, příp. jeho jednotlivého ustanovení, jehož zrušení je navrhováno, k předmětu kmenového řízení, jež zakládá pro posouzení věci ze strany obecného soudu rozhodovací důvody. Svoji aktivní legitimaci navrhovatel opírá o konstatování, dle něhož při řešení předmětné věci musí aplikovat § 3b odst. 1 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., určujícího platovou základnu pro rok 2011. Pro posouzení uplatněného nároku (žalobce požaduje rozdíl na platu a náhradě výdajů, který vznikl jednak v důsledku stanovení ad hoc základny na rok 2011, jednak v důsledku snížení platové základny obecně) je nutno dle něj aplikovat rovněž § 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., určujícího od 1. ledna 2011 způsob stanovení platové základny.
Jak vyplývá z popisu předmětného řízení u obecného soudu, lze tudíž na straně navrhovatele konstatovat naplnění podmínek jeho aktivní legitimace pro řízení o kontrole norem pouze ve vztahu k ustanovení § 3b odst. 1 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.
Podmínky plynoucí z čl. 95 odst. 2 Ústavy ale návrh nesplňuje ve vztahu k ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., a ve vztahu k § 3a zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., jakož i ve vztahu k § 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.
V případě prvním je to z toho důvodu, že předmětné ustanovení vymezuje výši platové základny soudců od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2014, čili pro platové nároky soudce na leden 2011 z něj neplynou žádné právní důsledky, v případě druhém předmětné ustanovení stanoví výši platové základny pro představitele, tj. i soudce Ústavního soudu - neplynou zněj ale žádné právní důsledky pro soudce obecných soudů. Navrhovatel v této souvislosti argumentuje právním názorem Ústavního soudu, obsaženým v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 33/09 a Pl. ÚS 13/08, dle něhož je nutno podmínku dle čl. 95 odst. 2 Ústavy "použití zákona při řešení věci" vyložit extenzivně. V daných věcech byla ale splněna podmínka "nepřímého" dopadu, resp. dopadu "v širším slova smyslu" předmětných zákonných ustanovení na posuzovanou věc, slovy Ústavního soudu šlo o ustanovení, jež netvořilo "přímý právní podklad, avšak nepochybně ovlivňovalo (či mohlo ovlivňovat) celý charakter řízení vedeného navrhovatelem" (sp. zn. Pl. ÚS 33/09). Tato podmínka ale v předmětné věci splněna není - jak bylo již konstatováno, ustanovení § 3b odst. 2 zákona o platu vymezuje výši platové základny soudců od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2014, čili pro platové nároky soudce na leden 2011 z něj neplynou žádné - ani nepřímé či v širším slova smyslu pojímané - právní důsledky.
Podmínky aktivní legitimace dle čl. 95 odst. 2 Ústavy nejsou naplněny rovněž u § 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb. Platová základna pro určení platu soudců je upravena jednak v § 3 odst. 3 a jednak v § 3a a 3b předmětného zákona. Jejich vztah je vztahem legi speciali k legi generali, tj. účinnost mechanismu zakotveného v § 3 odst. 3 nastupuje až od 1. 1. 2015. Derogací ustanovení § 3b odst. 1 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., je sice platová základna pro určení platu soudců vymezena ustanovením § 3 odst. 3, jež ale bez prováděcí úpravy ve stávající podobě není aplikovatelné, jelikož jeho obsahem je zmocnění Ministerstvu práce a sociálních věcí na základě jím stanovených hledisek platovou základnu určit a její výši vyhlásit ve formě sdělení ve Sbírce zákonů, přičemž poslední takové sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí bylo vydáno pod č. 582/2006 Sb. pro rok 2007 (sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o vyhlášení výše platové základny pro určení platu a některých náhrad výdajů podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, v roce 2007). Jak pro svoji aplikovatelnost, tak i pro případné posouzení jeho ústavnosti z pohledu důvodů, jež Ústavní soud vedly k derogaci ustanovení § 3b odst. 1, je tudíž nezbytné vydání předmětného sdělení. Ústavnost zmocňovacího ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., lze tedy - jak bylo konstatováno - z hlediska derogačních důvodů dopadajících na ustanovení § 3b odst. 1 posoudit toliko vzhledem ke konkrétní výši Ministerstvem práce a sociálních věcí stanovené platové základny, pročež nelze než i ve vztahu k němu konstatovat absenci aktivní legitimace na straně navrhovatele v době rozhodování předmětné věci Ústavním soudem.
Uvádí-li důvodová zpráva k návrhu legislativní konstrukce promítnuté v ustanovení § 3 odst. 3 a § 3b odst. 1 a 2 zákona o platu, jež pro případ eventuální derogace § 3b odst. 1 uvedeného zákona nálezem Ústavního soudu zakládá účinnost ustanovení § 3 odst. 3, zakotvujícího sníženou úroveň platové základny pro určení výše platu soudců, že jejím účelem je zakotvit "pojistku" pro případ, "pokud by ... Ústavní soud dospěl po eventuální žalobě soudců k závěru, že ani takto omezená restrikce platů soudců není ústavně konformní", Ústavní soud jev tomto kontextu nucen konstatovat na straně zákonodárce vybočení z rámce zásad demokratické ústavní politické kultury.
Ze všech takto vyložených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh na zrušení ustanovení § 3b odst. 2, § 3a a § 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., z důvodu podání zjevně neoprávněnou osobou dle § 43 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.