I.
Vymezení věci a rekapitulace návrhu
Ústavnímu soudu byl dne 10. března 2011 doručen návrh Městského soudu v Brně na zrušení částí zákona č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, (případně částí zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.), pokud obsahují restrikce v odměňování soudců (§ 3 odst. 3, § 3b), spolu s návrhem na přednostní rozhodnutí v předmětné věci podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb. Předmětný návrh byl doplněn podáním navrhovatele doručeným Ústavnímu soudu dne 25. května 2011.
Navrhovatel tak učinil dle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to poté, co v souvislosti se svojí rozhodovací činností v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") dospěl k závěru, že
- ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 425/2010 Sb., pokud se týká soudců okresních, krajských a vrchních soudů, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, in eventum i týká-li se soudců Ústavního soudu, dále
- ustanovení § 3b odst. 1 a 2 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb.,
- in eventum ustanovení § 3a zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., pokud se týká soudců Ústavního soudu,
jichž má být při řešení věci sp. zn. 35 C 35/2011 použito, jsou v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy, příp. i čl. 83 Ústavy, dále s čl. 2 odst. 1 Ústavy, s čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a s čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen "Protokol").
V uvedené věci sp. zn. 35 C 35/2011 je Městským soudem v Brně rozhodováno o žalobě, kterou se soudce Okresního soudu Brno-venkov domáhá vůči České republice - Okresnímu soudu Brno-venkov zaplacení částky 21 500 Kč. Jde o rozdíl mezi nárokem žalobce na plat ve smyslu § 28 až 31 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, (dále také jen "zákon č. 236/1995 Sb.", případně "zákon o platu" či "platový zákon") a nárokem na víceúčelovou paušální náhradu výdajů (dále jen "náhrada výdajů") ve smyslu § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 236/1995 Sb., a to za leden 2011, a mezi skutečně vyplaceným platem a náhradou výdajů snížených s účinností od 1. ledna 2011 zákonem č. 425/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
Svoji aktivní legitimaci navrhovatel opírá o konstatování, dle něhož při řešení předmětné věci musí aplikovat § 3b odst. 1 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., určující platovou základnu pro rok 2011. Pro posouzení uplatněného nároku (žalobce požaduje rozdíl na platu a náhradě výdajů, který vznikl jednak v důsledku stanovení ad hoc základny na rok 2011, jednak v důsledku snížení platové základny obecně) je nutno dle něj aplikovat rovněž § 3 odst. 3 zákona o platu, ve znění zákona č. 425/2010 Sb., určující od 1. ledna 2011 způsob stanovení platové základny. Za neudržitelný považuje takový výklad čl. 95 odst. 2 Ústavy, jenž by připustil oddělené posuzování ústavnosti § 3b odst. 1 zákona o platu (restrikce na rok 2011) od úpravy, v jejímž důsledku došlo ke snížení relace platové základny a průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře (tj. úpravy obsažené v § 3 odst. 3 zákona o platu), a jenž by ve svém důsledku vedl k nutnosti opakovaného návrhu ze strany soudu v téže právní věci. Nadto by dle jeho přesvědčení došlo k naplnění záměru předkladatele zákona, jenž změnu ustanovení § 3 odst. 3 koncipoval jako "pojistku před zásahem Ústavního soudu", jak uvedl v důvodové zprávě k tisku 133 (vládní návrh zákona, příloha č. 3). Poukazuje i na skutečnost, že stanovení platové základny na roky 2012 - 2014 (zmrazení platové základny) je natolik vnitřně spjato (formou i obsahem) s argumentací vedenou ke vztahu platové základny na rok 2011 a § 3 odst. 3 zákona o platu, že postrádá procesní logiku oddělit toto ustanovení (§ 3b odst. 2 platového zákona) od oněch, jejichž užití je v projednávané věci nepochybně přímější. K naplnění podmínek aktivní legitimace odkazuje pak na právní názor Ústavního soudu obsažený v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 33/09 ze dne 29. 9. 2010 (332/2010 Sb.) a Pl. ÚS 13/08 ze dne 2. 3. 2010 (104/2010 Sb.). Dle navrhovatele si nelze představit existenci § 3b odst. 2 zákona o platu (tedy určení platové základny v letech 2012 - 2014) poté, co by Ústavní soud shledal tento návrh důvodným ve vztahu k § 3b odst. 1 a § 3 odst. 3 zákona o platu. Nadto je navrhovatel přesvědčen, že jeho aktivní legitimace dopadá i na důsledky, které napadená novelizace platového zákona má pro koncepci vertikálních a horizontálních vztahů ústavních činitelů (a to ve vztahu mezi složkami státní moci, ale také v hierarchii vztahů uvnitř jednotlivých složek státní moci), a jelikož Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti, začleněn v hlavě čtvrté Ústavy upravující moc soudní, vystupuje ve své činnosti v jasné hierarchii vztahů rovněž i ve vztahu k obecným soudům, je nutno v rámci tohoto návrhu dle Městského soudu v Brně v širším smyslu jeho dosahu posoudit i ústavnost zásahu zákonodárce do odměňování soudců Ústavního soudu.
S poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/10 ze dne 7. 9. 2010 (269/2010 Sb.) ve svém návrhu Městský soud v Brně namítá vadu legislativního procesu spočívající ve skutečnosti, že novelizace zákona č. 236/1995 Sb., schválená oběma komorami Parlamentu a vyhlášená pod č. 425/2010 Sb., nebyla se soudní mocí projednána, soudní moc neměla žádnou možnost v průběhu přípravy rozhodnutí vlády přednést své argumenty a hájit svou pozici, pročež se soudcům dostalo horšího postavení než jakémukoli zaměstnanci ve veřejné sféře, s jejichž zástupci vláda v loňském roce dlouhodobě o otázkách platů vyjednávala, horšího postavení než jiným skupinám zaměstnanců nespokojeným s úrovní odměňování, s nimiž vyjednávala v roce letošním. Ministr práce a sociálních věcí předložil do připomínkového řízení v srpnu 2010 návrh (pod č. j. 2010/58228-52), kterým nikterak nehodlal zasáhnout do § 3 odst. 3 zákona o platu (způsobu stanovení platové základny) a restrikci omezil na jediný rok, a to rok 2011 v konkrétní výši platové základny 51 844 Kč. Vláda však dne 6. října 2010 schválila usnesením č. 720 návrh zcela odlišný, který žádným projednáním neprošel - to ostatně uvádí i důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona (tisk 133), který snížil relaci platové základny a výše mzdy v nepodnikatelské sféře z trojnásobku na 2,5násobek, vedle toho dále snížil platovou základnu ad hoc stanovenou částkou pro rok 2011 a jinou ad hoc stanovenou částkou na roky 2012 - 2014. Konstatování v důvodové zprávě, že návrh "reaguje na výsledky připomínkového řízení považuje navrhovatel za zcela zavádějící, neboť na stanoviska uplatněná (ovšem k jinému návrhu) například Nejvyšším správním soudem nebo Soudcovskou unií České republiky nereaguje nijak. Dle Městského soudu v Brně bylo tímto postupem porušeno ustanovení § 86 odst. 3 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění zákona č. 282/2004 Sb., neboť součástí návrhu zákona č. 425/2010 Sb. byla důvodová zpráva, která neobsahovala stanovisko soudní moci jako náležitost vyžadovanou Ústavním soudem dle bodu 25 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/10, přičemž dle jeho přesvědčení tato vada nabývá ústavního rozměru s ohledem na princip dělby státní moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy). Uvedené tvrzení navrhovatel opírá i o komparativní analýzu, zejména o rozhodnutí Ústavního soudu Lotyšské republiky ze dne 18. ledna 2010 sp. zn. 2009-11-01 a rozhodnutí kanadského Nejvyššího soudu ve věci Reference re Remuneration of Judges of the Provincial Court (P.E.L), (1997) 3 S.C.R. 3. Zobou těchto rozhodnutí plyne závěr, dle něhož v zájmu předejití možnosti politického ovlivňování justice musí být do procesu případných zásahů do platu soudců zapojen nezávislý orgán, jehož vyjádření sice není závazné, bez vyjádření takovéhoto orgánu je však jakákoliv změna v soudcovském platu protiústavní.
Zdůvodnění hmotněprávní protiústavnosti napadených zákonných ustanovení odvíjí navrhovatel od rekapitulace relevantní, na danou problematiku se vztahující judikatury Ústavního soudu. Dle jeho názoru obsahuje tato následující základní teze:
- posouzení ústavnosti platových restrikcí vůči soudcům pro konkrétní období konkrétního roku spadá do rámce vymezeného principem soudcovské nezávislosti [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 ze dne 16. 1. 2007 (N 9/44 SbNU 103; 65/2007 Sb.), bod 49];
- ústavní postavení soudců na straně jedné a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy, na straně druhé se vzhledem k principu dělby moci a principu nezávislosti soudců odlišuje, z čehož plyne i rozdílný dispoziční prostor pro zákonodárce k platovým restrikcím vůči soudcům ve srovnání s dispozičním prostorem k takovýmto restrikcím v jiných oblastech veřejné sféry [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 49)];
- zásah do materiálního zabezpečení soudců garantovaného zákonem nesmí být výrazem svévole zákonodárce, nýbrž musí být, vycházeje ze zásady proporcionality, odůvodněn výjimečnými okolnostmi, např. tíživou finanční situací státu, přičemž i za splnění této podmínky musí být zohledněna odlišnost funkce soudů a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy; takovýto zásah nesmí zavdat důvod k obavám, zda se nedotýká omezení důstojnosti soudců, např. není-li výrazem ústavně nepřípustného tlaku moci zákonodárné a moci výkonné na moc soudní [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 49)];
- princip nezávislého soudnictví je jednou z podstatných náležitostí demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 50)];
- svévolný zásah zákonodárce do oblasti materiálního zajištění soudců, v tom rámci i platové restrikce, nutno do rámce chráněného principem jejich nezávislosti podřadit ze dvou důvodů. Nezávislost soudců je v první řadě podmíněna jejich morální integritou a odbornou úrovní, zároveň aleje spjata i s jejich přiměřeným materiálním zajištěním. Druhým důvodem podřazení zákazu svévolného zásahu do materiálního zajištění soudců (platových restrikcí) do rámce principu jejich nezávislosti je vyloučit možnost, eventualitu nátlaku moci zákonodárné, resp. výkonné na rozhodování soudců, jinými slovy, vyloučit svévolné zásahy do materiálního zajištění soudců jako eventuální formu "penalizace" soudců ze strany legislativy a exekutivy, a tím i formy nátlaku na jejich rozhodování [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 43/04 ze dne 14. 7. 2005 (N 139/38 SbNU 59; 354/2005 Sb.)];
- platové poměry soudců v širokém smyslu mají být stabilní nesnižovatelnou veličinou, nikoli pohyblivým faktorem, s nímž kalkuluje to či ono vládní uskupení např. proto, že se mu zdají platy soudců příliš vysoké ve srovnání s platy státních zaměstnanců nebo ve srovnání s jinou profesní skupinou. Usilování o takovou rovnost vybočuje z kategorie ústavnosti, jde o politický cíl, který nemá oporu v ústavně chápaném principu rovnosti [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 11/02 ze dne 11. 6. 2003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.)];
- za platovou restrikci je třeba považovat opatření, kdy soudci je odňata nebo snížena nároková složka odměny, aniž by toto odnětí nebo snížení bylo kompenzováno zvýšením jiné nárokové složky odměny [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 55)];
- za další formu platové restrikce je třeba považovat i zmrazení zákonem předpokládaného růstu příjmů soudců nebo i jiných ústavních činitelů, přičemž např. "trvalé" zmrazení platu by Ústavní soud nepochybně posuzoval jako krok ústavně nepřípustný. Platové poměry soudců v širokém smyslu mají být stabilní nesnižovatelnou veličinou, pokud nenastanou zcela výjimečné, mimořádné okolnosti státu [nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/08 (bod 41), obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 55)];
- za výrazný prvek záruky přiměřeného materiálního zabezpečení soudců z hlediska principu dělby státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní a požadavku jejich vzájemné vyváženosti je třeba považovat i přímou vazbu mezi platem představitelů moci zákonodárné a výkonné na straně jedné a platem soudců na straně druhé. Konstrukce zákona o platu představitelů státní moci, která s pomocí jednotné platové základny a zákonem stanovených koeficientů zaručuje, že spolu se zvýšením platu představitelů moci zákonodárné a výkonné se ve stejném poměru automaticky zvýší i platy soudců, tak představuje významnou, v právním řádu vestavěnou pojistku, že poměr v materiálním zabezpečení představitelů jednotlivých mocí bude i v budoucnu zachováván [nález Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 55/05 (bod 59)].
Navrhovatel zdůrazňuje, že na uvedených tezích Ústavní soud setrval i ve své nejnovější judikatuře [viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 12/10 (výše) a Pl. ÚS 22/09 ze dne 7. 9. 2010 (309/2010 Sb.), bod 40].
Ve prospěch závěru o protiústavnosti napadených zákonných ustanovení Městský soud v Brně odkazuje i na řadu mezinárodních dokumentů. V první řadě poukazuje na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 17. listopadu 2010 o soudcích CM/Rec(2010)12 (příloha č. 5) [http://www.coe.int], které nahradilo dřívější doporučení Ree (94)12. Z článků 53 až 55, které se týkají odměňování soudců, vyplývá, že:
- základní pravidla pro odměňování soudců musí být stanovena zákonem,
- odměňování soudců musí vyjadřovat jejich roli a odpovědnost a být na dostatečné úrovni,
- v době nemoci a mateřství by mělo být zajištěno udržení rozumné výše jejich odměny,
- penze soudců by měla být v rozumném vztahu k dřívějšímu platu,
- měla by existovat speciální zákonná ustanovení bránící snižování platu soudců.
Z dalších mezinárodních dokumentů navrhovatel upozorňuje na zprávu Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise), přijatou ve dnech 12. až 13. března 2010 (příloha č. 6 - část III, článek 6) [http://www.venice.coe.int], v níž se uvádí: "Benátská komise je toho názoru, že finanční ohodnocení soudců musí korespondovat s důstojností jejich profese a že adekvátní hodnocení je nezbytným předpokladem ochrany soudců před nežádoucími externími vlivy. [...] Výše ohodnocení by měla být stanovena s ohledem na společenské poměry v zemi a porovnána s mírou ohodnocení vyšších úředníků.". Konečně v rámci srovnávací analýzy argumentuje i závěry Poradního výboru soudců v rámci aktivit Rady Evropy, Conseil consultatif de juges européens (CCJE), z roku 2001 [stanovisko č. 1 (Avis No 1)], v nichž (body č. 61 a 62) je zdůrazněna potřeba takových zákonných ustanovení, která budou bránit snižování platu soudců a která zajistí faktické zvyšování platů tak, aby byla udržena jejich hodnota ve vztahu k životním nákladům (http://wcd.coe.int/).
V další části svého návrhu Městský soud v Brně rekapituluje vývoj právní úpravy materiálního zabezpečení soudců, a to zejména vývoj jejích intencí, jakož i změnu relací ve vztahu k materiálnímu zabezpečení zaměstnanců ve veřejné správě. Materiální zabezpečení soudců platem a víceúčelovou náhradou výdajů bylo zakotveno ve 2. polovině 90. let v zákoně o platu, přičemž plat soudce byl konstruován jako součin platové základny a koeficientu vyjadřujícího jeho služební zařazení, náhrada výdajů byla určena podílem z platové základny ve výši 5,5 %. Platová základna byla odvozena z nejvyššího tarifu úředníka ministerstva jako dvojnásobek. Navrhovatel akcentuje skutečnost, že zásadou, jíž byla tato úprava vedena a která zazněla při projednávání této koncepce odměňování soudců, byla mj. zásada neměnnosti platových relací mezi jednotlivými funkcemi a zásada shodného a automatického pohybu platů a dalších náležitostí okruhu funkcionářů státu a státních zaměstnanců; současně byl vysloven předpoklad, že Jednou provždy odpadne často nedůstojné a politicky zneužitelné jednání o výši platu v Parlamentu" (stenozáznam 34. schůze Parlamentu České republiky, Poslanecké sněmovny 1993 - 1996, část 6/32 - příloha č. 9). V roce 2002 [zákon č. 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), tzv. doprovodný zákon k návrhu služebního zákona, vládní návrh předložen Poslanecké sněmovně jako tisk 794 - příloha č. 10] byla konstrukce platové základny změněna (s účinností od 1. ledna 2004) tak, že tvoří trojnásobek průměrného platu fyzické osoby v nepodnikatelské sféře za předminulý rok podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu (§ 3 odst. 3 zákona o platu). Navrhovatel k této změně uvádí, že jejím důsledkem byl pokles relace platu soudce ve vztahu k platu ve veřejné sféře, přičemž dle něj důvody, které vedly k razantnímu snížení relace platu soudců a zaměstnanců ve veřejné sféře (z původní relace cca 4,3 na 3,0) nebyly nikdy přesvědčivě podány a Parlament se jimi fakticky vůbec nezabýval. Tisk 794 v důvodové zprávě k čl. XXXV uváděl, že vazba platového tarifu zaměstnanců ministerstev a platové základny ústavních činitelů vedla k rozdílům v přírůstcích platu, a dále - a to zejména - poukazoval na navrhovaný služební zákon, který měl podstatně zpřísnit podmínky výkonu služby ve státní správě a vést k "tomu odpovídajícímu platovému ocenění úředníků". Při zachování dosavadního způsobu stanovení platové základny by se platy ústavních činitelů automaticky zvýšily, "aniž by se změnily podmínky výkonu jejich funkcí". Proto byla navržena změna, "aby se vytvořila stabilní vazba mezi platy ústavních činitelů a vývojem mezd v nepodnikatelské sféře. Ve vztahu k možnostem diferenciace v platech ... je možné považovat za přiměřenou relaci platové základny k průměrné mzdě v nepodnikatelské sféře ve výši trojnásobku.". Městský soud ale k tomu poznamenává, že základní předpoklad pro snížení platové základny a změnu její konstrukce však naplněn vůbec nebyl: služební zákon [zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)] dodnes nenabyl účinnosti a úředníkům státní správy jsou zachovány povinnosti v intencích zákoníku práce. K přehodnocení výše platové základny však již nedošlo. Konstrukce platové základny jako trojnásobku průměrného platu fyzických osob v nepodnikatelské sféře za předminulý rok (tedy s dvouletým časovým skluzem) představovala dle navrhovatele sice podstatný zásah do úrovně platu soudců, ovšem v situaci po velkých povodních roku 2002 se mohl jevit akceptovatelným zásahem pro budoucí vývoj odměňování soudců. Změna souvisela s přechodem na 16třídní systém odměňování úředníků, u nichž nejvyšší tarify vzrostly mezi lety 2002 a 2004 z 18 570 Kč na 27 700 Kč (nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě), a zachování původního systému stanovení platové základny by vedlo k jejímu odpovídajícímu růstu, což, jak navrhovatel uvádí, výkonná moc nechtěla akceptovat. Proto dle něj byly platy soudců od roku 2002 ponechány na stejné úrovni, aby platová základna potřebným způsobem poklesla, přičemž považuje za příznačné, že v důvodové zprávě k tisku 133 se tato restrikce nazývá "evoluční metoda nápravy chybně stanovené platové základny".
Navrhovatel dále předkládá argumenty ve prospěch tvrzení o nivelizaci soudcovských platů ve srovnání s úrovní platů ve veřejné sféře. Rekapituluje v této souvislosti intence a obsah zákona č. 427/2003 Sb., kterým se pro rok 2004 stanoví mimořádné opatření při určování výše platu a některých náhrad výdajů spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů, poslanců Evropského parlamentu, soudců a státních zástupců, výše dalšího platu těchto osob za první pololetí roku 2004, a kterým se mění některé související zákony, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, jež zakotvily nezvyšování platové základny pro určení výše platu soudců na roky 2002 až 2004, resp. 2008 až 2010. Dle jeho přesvědčení se celé desetiletí po roce 2000 (o období před tímto rokem nemluvě) ve vztahu k materiálnímu zabezpečení soudců neslo ve znamení restrikcí, a to pod hesly "reformy veřejných financí" či "stabilizace veřejných financí", přičemž takový přístup stát nezvolil k žádné skupině zaměstnanců státu; v tomto období platy ve veřejné sféře plynule rostly, přičemž některým skupinám osob byla poskytnuta významná zvýhodnění (například příslušníci ozbrojených složek mají materiální zabezpečení, které soudci nepožívají, ačkoliv charakter jejich činnosti snese v řadě ohledů srovnání a jejich ústavní postavení by takový typ materiálního zabezpečení obvyklý v demokratických zemích odůvodňovalo). Navrhovatel poukazuje na ekonomickou situaci státu, nazíranou meziročním nárůstem reálného HDP pohybujícím se v období 2003 - 2007 v rekordních hodnotách 3,6 - 6,8 % (zdroj: ČSÚ: ČR v číslech - příloha č. 15), na předpokládaný růst HDP o 2,3 % v roce 2010, na makroekonomickou predikci České republiky (zdroj: Ministerstvo financí, leden 2011 - příloha č. 17), jež předvídá v letech 2010 - 2012 růst mezd 2,6 %, 2,9 % a 4,1 %, jakož i na úniky prostředků z veřejných zdrojů, z čehož dovozuje existenci prostředků na materiální zabezpečení soudní moci na úrovni, která byla nastavena v roce 2002 po ničivých povodních. Městský soud v Brně dále konstatuje, že vláda jako předkladatel napadeného zákona v důvodové zprávě (tisk 133) uvedla, že takto stanovená platová základna "je přiměřeně vyšší než v předchozích letech" (do 31. 12. 2010 zmrazená základna činila 56 847 Kč, základna podle § 3 odst. 3 zákona o platu od 1. 1. 2011 činí 57 747 Kč), přičemž nepředložila žádnou analýzu vývoje platů ve veřejné sféře a neodůvodnila nijak (kromě vyčíslení nákladů pro státní rozpočet spojených s obnovením zákonného mechanismu platové základny jako trojnásobku průměrného platu ve veřejné sféře), proč považuje takovýto zásah do zákonných a dlouhodobě legitimně vnímaných relací jako potřebný a nezbytný. Pro uvedené považuje její postup za výraz svévole.
Zákon č. 236/1995 Sb. byl přijat mimo jiné s cílem stabilizovat situaci v justici v souvislosti s odchodem soudců do lukrativnějších právnických povolání. Výsledkem po 15 letech je, jak ve svém návrhu dokládá Městský soud v Brně, propad relace platové základny a průměrného platu ve veřejné sféře z hodnoty 4,38 v roce 1996 na 2,34 v roce 2011, tj. o 46 %, tedy téměř o polovinu.
Zvláště pak navrhovatel akcentuje vývoj poměru platu soudců a platu vyšších úředníků. Připomíná, že vláda v programovém prohlášení (příloha č. 18) uvedla, že "vnímá funkci soudce jako vrchol všech právnických profesí" (pročež zpřísní například podmínky pro jmenování soudců). Plat soudce, a to soudce soudu prvního stupně nikoli již v samém počátku jeho profesní dráhy (s 8 lety praxe) nutno dle něj porovnat v relaci s platem vyššího úředníka (jak k tomu ostatně vedou i mezinárodně uznávané standardy); za takového úředníka považuje ředitele odboru ústředního orgánu státní správy (či vrchního ředitele) v situaci, kdy řídící soustava ústředních orgánů státní správy není dnes nijak regulována. Soudce okresního soudu s osmi lety praxe má mít v roce 2011 měsíční plat ve výši 54 600 Kč, v roce 2014 57 500 Kč. Ve vztahu k průměrnému platu ve veřejné sféře dosaženému v těchto letech půjde o 2,3 až 2,4násobek. Půjde však o plat, který po 5 letech praxe budou mít v roce 2014 běžně absolventi vysoké školy (Lidové noviny zveřejnily 15. února 2011 výsledek průzkumu, podle něhož plat absolventa právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze se čtyř až pětiletou praxí činí v současné době v průměru 43 049 Kč). Podle zveřejněných dat informačního systému o průměrném výdělku, který vede Ministerstvo práce a sociálních věcí (výňatky za roky 2003 - 2009), se zvýšil průměrný měsíční plat ředitele odboru ústředního orgánu státní správy v letech 2003 - 2009 o 33 % a v roce 2009 činil 66 734 Kč, přičemž 9. decil představoval 88 751 Kč (to znamená, že téměř 15 % hrubých platů ředitelů odborů na ústředních orgánech bylo vyšších než 88 751 Kč). To znamená, že soudce ve vysoce produktivním věku pobírá přibližně pouze 2/3 platu lépe honorovaných vyšších státních úředníků a nedosahuje ani zdaleka průměru. V roce 2003 činil plat uvedeného soudce 47 000 Kč a průměrný plat ředitele odboru ústředního orgánu státní správy 50 187 Kč, v roce 2009 se tento rozdíl rozevřel na 57 400 Kč (soudce) a 66 734 Kč (ředitel odboru).
Průměrný plat ředitele odboru ústředního orgánu státní správy v roce 2009 podle shora citovaného zdroje (ISPV MPSV) představuje, jak uvádí navrhovatel, 2,8násobek průměrného platu ve veřejné sféře v tomtéž roce (23 099 Kč), přičemž 25 % těchto platů převyšuje 74 917 Kč (3. kvartil), tj. 3,2násobek průměrného platu, a téměř 15 % částku 88 751 Kč, tj. 3,8násobek průměrného platu. Plat soudce okresního soudu s téměř desetiletou praxí před 40. rokem věku (tedy v období vysoké životní a odborné produktivity) v roce 2011 (ve výši 54 600 Kč) představuje 2,3násobek průměrného platu (odhad výše průměrného platu: 22 869 Kč, tj. 1% pokles v roce 2011 oproti roku 2010), v roce 2012 a následujících bude činit tento poměr cca 2,4násobek průměrného platu. Tyto rozdíly považuje navrhovatel za zcela nedůvodné. Podle jeho názoru vývoj předmětných relací představuje nivelizaci, která v tomto rozsahu dosahuje neústavního rozměru. Z pohledu srovnávacího odkazuje na zprávu Rady Evropy vydanou v roce 2010, zahrnující údaje roku 2008 [dostupná na www.coe.int/ (Systéme judiciaires européens, édition 2010)], jež v tabulce 11.11 (příloha č. 8) porovnává hrubý příjem soudce na počátku kariéry s průměrnou hrubou mzdou. Dle ní průměrná relace v zemích Rady Evropy činí 2.5, Česká republika v roce 2008 má zaznamenánu hodnotu 2.1: vyšší hodnoty mají takové státy jako Arménie, Bosna-Hercegovina, Ázerbájdžán, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Černá Hora, Rumunsko, Rusko, Srbsko, Slovensko. V řadě zemí Rady Evropy pak soudci požívají různých typů dalších výhod (speciální důchody, náhrady spojené s bydlením, snížené daně, speciální typy životního či zdravotního pojištění, auta s řidičem, náklady na reprezentaci či jiné typy benefitů), s nimiž 5,5 % náhradu výdajů na reprezentaci a literaturu českých soudců srovnávat nelze. Dle navrhovatele v tomto ohledu nelze poukazovat na nižší hodnoty tohoto ukazatele u zemí s nepřetržitým demokratickým vývojem po II. světové válce, neboť v nich i nižší relace vůči průměrné mzdě znamená nepochybnou příslušnost soudce ke střední společenské vrstvě.
Z pohledu ústavněprávní argumentace namítá navrhovatel - vycházeje z nástinu vývoje materiálního zabezpečení soudců po roce 1995 - v první řadě dotčení v legitimním očekávání. Vychází přitom z konstatování, dle něhož ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platu (stanovící pravidlo pro určení platové základny jako trojnásobku průměrného platu v nepodnikatelské sféře za předminulý rok) bylo do zákona o platu začleněno zákonem č. 309/2002 Sb. s účinností od 1. 1. 2004, bylo jeho součástí v této podobě po dobu sedmi let, a to jako pravidlo, které nahradilo původní konstrukci svazující platovou základnu s nejvyšším tarifem úředníka ministerstva. V době od přijetí zákona č. 309/2002 Sb. tak všichni soudci (ale též ostatní ústavní činitelé) požívali legitimního očekávání, že tato již snížená úroveň jejich příjmů je úrovní společensky akceptovanou a že jim jako součást materiálního zabezpečení patřícího do rámce soudcovské nezávislosti bude poskytována. Jestliže pak byla tato úroveň po předem vymezenou dobu suspendována, měli soudci legitimní očekávání, že uplynutím této doby budou opět příjemci platu, který bude zaručovat onu společensky ustálenou relaci. Poslanecká sněmovna vládní návrh předložený jí dne 12. 10. 2010 schválila dne 10. 12. 2010, tj. 20 dnů před uplynutím tříletého moratoria, čímž snížila předmětnou relaci na 2,5násobek - v absolutním vyjádření z částky 69 297 Kč (průměrný plat v roce 2009: 23 099 Kč x 3 = 69 297 Kč) na částku 57 747 Kč. Senát schválil návrh zákona za šest dnů poté dne 16. 12. 2010 a prezident republiky jej podepsal následující den po doručení 17. 12. 2010. Postup zákonodárce dle navrhovatele dokumentuje obavy z možného opožděného přijetí tohoto zákona. Zásah do tohoto legitimního očekávání nastal pouhých několik dnů před uplynutím doby, po které by došlo k návratu do očekávaných relací. Zákon byl vyhlášen 30. 12. 2010, kdy k obnovení očekávaných relací zbýval jediný den.
Zákonodárce tak dle Městského soudu v Brně snížením relace platové základny k průměrné mzdě v nepodnikatelské sféře zasáhl legitimní očekávání soudců ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a to ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva [rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 6. 2004, Broniowski proti Polsku (stížnost č. 31443/96, Reports 2004-V)], a čl. 1 Ústavy (z něhož plyne princip legitimního očekávání jako součást demokratického právního státu). Na podporu svého tvrzení uvádí navrhovatel i argument srovnávací, a to odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu Slovenské republiky (nález sp. zn. Pl. ÚS 12/05 ze dne 28. 11. 2007), jenž vyslovil neústavnost zákona (zákonů), které po několik let (2003 - 2006) odkládaly účinnost zákona, podle kterého soudcům náležel další plat. Učinil tak s poukazem na princip legitimního očekávání, jasnosti, stability a právní jistoty, vyvěrající z obecného principu právního státu, dle něhož není podle názoru Ústavního soudu Slovenské republiky možno hovořit o "dočasnosti", pokud zásahy trvají několik let. V návrhu se odkazuje i na rozhodnutí Ústavního soudu Lotyšské republiky (sp. zn. 2009-11-0 ze dne 18. 1. 2010), jenž posuzoval zákonnou úpravu materiálního zabezpečení soudců rovněž hlediskem principu legitimního očekávání.
Nadto je navrhovatel přesvědčen, že tento zásah nebyl dostatečně odůvodněn veřejným zájmem. Podle důvodové zprávy a stenografických záznamů z projednávání návrhu zákona (sněmovního tisku 133, senátního tisku 9) byla novelizace § 3 odst. 3 do zákona o platu včleněna jako pojistka řešící předem důsledky případného derogačního výroku Ústavního soudu - už tento cíl považuje navrhovatel za hrubě rozporný s principem demokratického právního státu (předkládat a přijímat zákony jako pojistky proti případným zásahům Ústavního soudu). Skutečností je, jak dále uvádí, že ani platová základna ve výši 2,5násobku nebude v letech 2011 - 2014 použita, neboť bude suspendována ad hoc základnami stanovenými v § 3b (a § 3a) zákona o platu, a to s cílem uspořit: důvodová zpráva k tisku 133 uvádí: "je třeba šetřit ve všech oblastech financovaných ze státního rozpočtu". K tomu, aby byl daný normativní účel ústavně konformním, musí být dle navrhovatele prokázáno, že se daný normativní prostředek shoduje s proklamovaným účelem a obstojí z hlediska potřebnosti (možné plurality možných normativních prostředků ve vztahu k zamýšlenému účelu a jejich subsidiarity z hlediska omezení Ústavou chráněné hodnoty). Uvádí, že pokud bude pro období 2008 - 2014, tj. po dobu sedmi let, platová základna udržována na úrovni průměrného platu ve veřejné sféře v roce 2005, lze předvídat, že v roce 2015 se bude opakovat situace roku 2011, kdy i naplnění 2,5násobku bude vyžadovat "skokové" navýšení platů; takový přístup nelze dle něj hodnotit jinak než jako trvalé platové moratorium, které nemůže být hodnoceno jako ústavně konformní. Dle Městského soudu v Brně restrikce, má-li být skutečně jen restrikcí, a nikoli trvalým zásahem do zabezpečení soudců, musí být relativně krátkodobá a musí, poté, co důvody, pro které byla zavedena, odpadnou, vést k návratu k původně nastaveným hodnotám. Náklady vyčíslené důvodovou zprávou k zákonu č. 425/2010 Sb., spojené s návratem k platové základně na úrovni trojnásobku průměrného platu ve veřejné sféře, činí 814 mil. Kč za všechny ústavní činitele, přičemž příjmy státního rozpočtu na rok 2011 činí 1 044 mld. Kč, výdaje 1 179 mld. Kč, schodek 135 mld. Kč. Jakkoli dle navrhovatele nelze ekonomické potíže státu podceňovat, nejedná se o částku, která by státní rozpočet fatálně ohrožovala. V této souvislosti poukazuje na praxi Polské republiky, kde Ústavní soud připouští zásahy do platu soudců až za situace, v níž polská Ústava zakazuje obecně zadlužovat stát (tedy v situaci, kdy by veřejný dluh přesáhl 3/5 hodnoty ročního hrubého domácího produktu - rozhodnutí sp. zn. K 12/03 Ústavního soudu Polské republiky).
Navrhovatel zásah do § 3 odst. 3 platového zákona považuje za rozporný s čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 82 odst. 1 Ústavy, s čl. 2 odst. 1 Ústavy, jakož i s čl. 1 Protokolu, z nichž plyne státu povinnost zajistit soudcům i materiálně nezávislost, a to jako garanci nestranného a spravedlivého rozhodování, z nichž dále plyne princip legitimního očekávání a právo na dobré zákony, jakož i s čl. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví rovnost v právech, neboť zákonodárce upravil poměry soudců s cílem přiblížit se nivelizaci ve výsledku. Rozpor spatřuje i s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to pokud soudní moc byla vyloučena z procesu přípravy a projednání napadeného zákona, a dále i s čl. 89 odst. 2 Ústavy, tj. v souvislosti s porušením závazného účinku nálezů Ústavního soudu.
Vyslovuje dále přesvědčení, že v předmětné věci jde o situaci obdobnou té, již posuzoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 35/32 SbNU 331; 278/2004 Sb.) a kdy usoudil, že je namístě zrušit novelizaci zákona, přičemž důsledkem je obnovení právního stavu před neústavním zásahem. Má za to, že ve vztahu k zásahu do § 3 odst. 3 platového zákona zákonem č. 425/2010 Sb. je nutno hovořit ne pouze o změně zákona, nýbrž materiálně o ad hoc odklonu od obecně stanovených pravidel jasně vymezených předchozím zněním zákona. Obecné pravidlo platové základny totiž nemá být použito až do roku 2015, což je navíc komplikovanou úpravou "pojištěno" proti zásahu Ústavního soudu. To dle navrhovatele znamená úplné vyloučení právní úpravy zajišťující vazbu na úroveň platů ve veřejné sféře na úhrnné období 7 let (2008 - 2014) a její prolomení prostřednictvím ad hoc stanovených částek. Postup analogický postupu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 2/02 by dle něj nikterak nezavdal příčinu ke vzniku právní nejistoty ve vztahu k jakýmkoli třetím osobám, a to ani v případě, kdyby vykonatelnost případného nálezu Ústavního soudu nastala jeho vyhlášením ve Sbírce zákonů. Na překážku vykonatelnosti případného nálezu Ústavního soudu podle jeho názoru není ani absence sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o výši platové základny ve Sbírce zákonů - jednak by takové sdělení mělo být okamžitě vydáno, a pokud by se tak nestalo, lze výpočet platové základny provést dle údajů o výši průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře, publikovaných Českým statistickým úřadem (tyto údaje jsou k dispozici do roku 2009). Tento petit podle přesvědčení navrhovatele zcela koresponduje i se závěry, které vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 2. 2011 sp. zn. I. ÚS 1696/09, dostupném na http://nalus.usoud.cz (zejména v bodech 36 - 37).
V další části svého návrhu Městský soud v Brně předkládá argumenty ve prospěch tvrzené protiústavnosti napadeného ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platu. Uvádí, že zákonodárce pro stanovení platové základny soudců v roce 2011 a v letech 2012 - 2014 zvolil metodu výslovně stanovené částky ad hoc pro tento účel "vypočítanou" (pro rok 2011 jde o 5% pokles vůči základně roku 2007 užívané až do roku 2010, tedy z 56 847 Kč na 54 005 Kč, pro roky 2012 - 2014 ve výši 56 849 Kč, což je částka o 2 Kč vyšší, než platila v letech 2007 - 2010). Záměrem podle důvodové zprávy (tisk 133) je snížit platy představitelů všech tří mocí v souvislosti s nezbytnými úspornými opatřeními ve veřejných rozpočtech; toto opatření má být přiměřené nezbytným úsporným opatřením v jiných oblastech financovaných z veřejných zdrojů, např. platovým restrikcím u zaměstnanců nepodnikatelské sféry. Pro soudce bylo zvoleno "mírnější opatření" než pro ostatní ústavní činitele [5% v roce 2011, poté zmrazení na úrovni roku 2007 (+2 Kč) do roku 2014]. Dále důvodová zpráva poukazuje na to, že bez tohoto opatření by "zůstala zachována nepřiměřená disproporce ve výši platů představitelů státní moci vůči celé nepodnikatelské sféře", a dále tvrdí, že "úsporná opatření u představitelů moci výkonné a zákonodárné, stejně jako u zaměstnanců veřejných služeb a správy jsou výrazně vyšší.". Návrh zákona "vychází ze skutečnosti, že důsledky celosvětové ekonomické krize, které postihují a i do budoucna postihnou všechny oblasti společnosti, jsou výjimečné a mimořádné okolnosti státu, které odůvodňují určitou úsporu i v platech soudců, i když výrazně nižší než u ostatních představitelů státní moci a všech zaměstnanců, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu.". V důvodové zprávě se rovněž praví, že "navrženou úpravu spolu s úpravou obsaženou v zákoně č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a v zákoně č. 418/2009 Sb., kterými byly platy ... nejprve zmrazený v letech 2008 a 2009 a následně sníženy v roce 2009 o 4 %, lze považovat za srovnatelné opatření s navrhovaným řešením v oblasti odměňování ve veřejné správě a službách". Konečně se důvodová zpráva odvolává na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 18/99 ze dne 3. 7. 2000 (N 104/19 SbNU 3; 320/2000 Sb.), který řešil odnětí tzv. dalšího platu za II. pololetí roku 1997 - a poukázal na hodnotící zprávu Evropské komise o České republice, ve které bylo uvedeno, že "platy soudců jsou relativně vysoké", přičemž v jiných oblastech, např. pokud jde o policii a správní struktury, bylo poukázáno na nízkou úroveň platů. K tomu důvodová zpráva dodává: "Těchto rozdílů bylo dosaženo zejména v důsledku chybně nastaveného způsobu stanovení platové základny [...] evoluční proces nápravy bude trvat mnoho let. Ekonomická situace státu nikdy nedovolila výrazně zvýšit platy hrazené ze státního rozpočtu, proto se dnešní situace, snad s výjimkou policie a dalších ozbrojených sborů, od situace v roce 2000 příliš neliší. I u těchto zaměstnanců navíc dojde k výraznému snížení objemu prostředků na platy. Zmírnění dalšího odtržení úrovně platů hrazených ze státního rozpočtu proto nelze označovat za snahy o nivelizaci, protože i z náhledu Evropského společenství jde o zmírnění neodůvodněných rozdílů v úrovni platů a k dosažení proporcionality při vynakládání prostředků na platy ze shodného zdroje, tedy ze státního rozpočtu.". Navrhovatel považuje odkaz na hodnotící zprávu Evropské komise z roku 2000 za nepřípadný, jelikož relace platové základny a průměrného platu soudců a platové základny a průměrného platu ve veřejné správě představovala v roce 1999 hodnotu 3,7, v roce 2011 již pouze hodnotu 2,34.
Navrhovatel v této souvislosti připojuje údaje o výši platů ve veřejné správě, jež získal od Soudcovské unie České republiky, která v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, požádala jednotlivá ministerstva o přehledy platů ředitelů odborů, vrchních ředitelů a náměstků ministrů. Dle takto získaných údajů vytváří navrhovatel přehled průměrných platů ředitelů odborů, vrchních ředitelů a náměstků ministrů na jednotlivých ministerstvech v roce 2010:
+-----------------------------------------------------------------------------+
| 2010 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| | průměrný plat | počet osob | průměrný plat | počet osob |
| +---------------+------------+---------------+------------+
| | | | | |
| +---------------+------------+---------------+------------+
| | Ministerstvo zemědělství | Ministerstvo práce a |
| | | sociálních věcí |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| ředitel odboru | 48 404 | 127 | 79 498 | 19 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| vrchní ředitel | 77 939 | 15 | 122 192 | 5 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| náměstek ministra | 100 315 | 8 | 120 264 | 4 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
+-------------------+----------------------------+----------------------------+
| | Ministerstvo spravedlnosti | Ministerstvo životního |
| | | prostředí |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| ředitel odboru | 91 738 | 14 | 64 262 | 37 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| vrchní ředitel | 126 964 | 3 | 86 821 | 1 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| náměstek ministra | 136 898 | 5 | 89 447 | 4 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
+-------------------+----------------------------+----------------------------+
| | Ministerstvo obrany | Ministerstvo dopravy |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| ředitel odboru | 60 975 | 33 | 56 492 | 21 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| vrchní ředitel | 77 800 | 10 | 72 140 | 6 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| náměstek ministra | 86 391 | 7 | 81 924 | 5 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| | | | | |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
+-------------------+----------------------------+----------------------------+
| | Ministerstvo zahraničních | Ministerstvo pro místní |
| | věcí | rozvoj |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| ředitel odboru | 62 550 | 49 | 66 291 | 34 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| vrchní ředitel | 84 196 | 14 | 76 421 | 8 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| náměstek ministra | 100 315 | 7 | 97 655 | 6 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
+-------------------+----------------------------+----------------------------+
| | Ministerstvo kultury | Ministerstvo vnitra |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| ředitel odboru | 60 641 | 23 | 79 741 | 56 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| vrchní ředitel | 85 194 | 3 | 197 258 | 2 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
| náměstek ministra | 91 833 | 9 | 145 541 | 10 |
+-------------------+---------------+------------+---------------+------------+
+-------------------+----------------------------+
| | Ministerstvo financí |
+-------------------+---------------+------------+
| ředitel odboru | 79 534 | 45 |
+-------------------+---------------+------------+
| vrchní ředitel | 106 322 | 4 |
+-------------------+---------------+------------+
| náměstek ministra | 100 556 | 11 |
+-------------------+---------------+------------+
+------------------------------------------------------------------+
| Úhrn 11 ministerstev |
+-------------------------------------+---------------+------------+
| | průměrný plat | počet osob |
+-------------------------------------+---------------+------------+
| ředitel odboru | 63 922 | 458 |
+-------------------------------------+---------------+------------+
| vrchní ředitel | 89 072 | 71 |
+-------------------------------------+---------------+------------+
| náměstek ministra | 105 479 | 76 |
+-------------------------------------+---------------+------------+
| celkem | 72 094 | 605 |
+-------------------------------------+---------------+------------+
| vrchní ředitelé a náměstci ministrů | 97 554 | 147 |
+-------------------------------------+---------------+------------+
K obsahu uvedených údajů navrhovatel poznamenává, že ve funkcích ředitelů odborů, vrchních ředitelů a náměstků ministrů je u shora uvedených 11 ministerstev zaměstnáno 605 osob, přičemž na Ministerstvu zemědělství je v těchto funkcích 150 osob, z čehož 127 ředitelů odborů s nezvykle "nízkými" průměrnými platy snižuje celkový průměrný plat ředitelů odborů u všech 11 ministerstev. Tento celkový průměrný plat ředitelů odborů je za 458 osob představován částkou cca 64 tis. Kč, avšak bez Ministerstva zemědělství by činil 70 tis. Kč. Ve funkcích vrchních ředitelů a náměstků působí v 11 ministerstvech celkem 147 osob, jejich průměrný plat se blíží 100 tis. Kč (97,6 tis. Kč), u 76 náměstků ministrů průměr přesahuje 100 tis. Kč (105,5 tis. Kč). Lze tak předpokládat, že plat přesahující 80 tis. Kč dosahuje na 11 ministerstvech cca 190 osob, plat přesahující 60 tis. Kč dosahuje na 11 ministerstvech cca 400 osob. Přehledy poskytnuté jednotlivými ministerstvy přitom dle navrhovatele ukazují, že na úrovni ředitelů odborů nejsou výjimkami platy vysoce překračující 100 tis. Kč, na úrovni náměstků ministrů či vrchních ředitelů přesahují platy jednotlivců 200 tis. Kč. Z uvedených údajů vyvozuje závěr, dle něhož plat soudce okresního soudu s téměř desetiletou praxí na úrovni 54 600 Kč nedosahuje (s výjimkou Ministerstva zemědělství, u něhož ovšem není zřejmé, o jaké funkce přesně u 127 ředitelů odborů jde) ani průměrného platu ředitele odboru na žádném z uvedených ministerstev.
K argumentaci obsažené v důvodové zprávě k napadeným zákonným ustanovením poukazuje Městský soud v Brně dále na úspory plynoucí z dlouhodobého moratoria, resp. snižování platu soudců na rozdíl od v té době rostoucích platů ve veřejné sféře, jakož i netransparentnost odměňování v obchodních společnostech s plnou či částečnou účastí státu, státních fondů, tzv. veřejnoprávních institucí. Konečně upozorňuje i na další restrikce v hmotném zabezpečení, jimž jsou soudci podrobeni, zejména na další snížení zabezpečení v nemoci od 1. 1. 2011 (část desátá čl. XVII zákona č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí), zdanění víceúčelové náhrady a její podrobení pojistnému na sociální zabezpečení [§ 6 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 346/2010 Sb., a to na rozdíl od náhrad např. podle § 6 odst. 7 písm. c) citovaného zákona, které požívá zaměstnanec a které nejsou předmětem daně], zvýšení tzv. stropů na pojistném na sociální zabezpečení od roku 2010 i pro rok 2011 (§ 15b zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 362/2009 Sb. a zákona č. 347/2010 Sb.), jakož i na skutečnost, že soudce má nejvyšší rozsah omezení v osobním životě ze všech státněslužebních pracovních vztahů, včetně zákazu nahradit výpadek příjmů jinou pracovní činností (jež by zakládala naplnění skutkové podstaty kárného deliktu, za nějž hrozí soudci odvolání z funkce výrokem kárného soudu).
Navrhovatel uzavírá konstatováním, dle něhož, je-li snížení vztaženo k platové základně, kterou soudci legitimně k 1. 1. 2011 očekávali, pak jde o snížení o 22 %, tedy o bezprecedentní zásah do úrovně platu každého jednotlivého soudce, přičemž 5% snížení základny v roce 2011 nebylo zasazeno do relace ani k "nově" stanovené základně ve výši 2,5násobku průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře: jestliže by tato základna v roce 2011 měla činit 57 747 Kč, potom snížení pro rok 2011 činí 6,5 %. Povolání soudce ztratilo dle přesvědčení navrhovatele svou výlučnost, o které alespoň do určité míry bylo možno hovořit po roce 1996, nemluvě o exkluzivitě, kterou by mělo požívat, aby se stalo oním v programovém prohlášení vlády vytyčeným "vrcholem právnických povolání", a je velmi pravděpodobné, že tyto zásahy povedou k odchodu dobrých právníků z justice do daleko lukrativnějších oborů soukromých (advokát, notář, exekutor). Důsledky pro společenskou prestiž a přináležitost soudce k tzv. středostavovské společenské vrstvě, jež je nepochybně spjata se společenskou tradicí střední Evropy, jsou nasnadě a budou nezvratné, přičemž se soudci nedomáhají tak výlučného a elitního postavení, jakým disponují soudci zemí common law včetně úrovně odměňování. Městský soud v Brně v této souvislosti odkazuje i nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/10, podle kterého "nivelizace ve svých důsledcích vede zákonitě i k sestupu soudcovského stavu uvnitř středostavovské společenské vrstvy, jeho příjmové degradaci ve vztahu k ostatním právnickým povoláním a k umenšování jeho potřebné společenské prestiže".
Napadené ustanovení § 3b zákona o platu pak považuje navrhovatel za rozporné s principem všeobecnosti zákona, jenž plyne z principu právního státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy, jelikož nesplňuje kautely, jež ve své judikatuře Ústavní soud vytyčil pro přijímání zákonů upravujících jedinečné případy [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 55/2000 ze dne 18. 4. 2001 (N 62/22 SbNU 55; 241/2001 Sb.) a Pl. ÚS 29/09 ze dne 3. 11. 2009 (N 233/55 SbNU 197; 387/2009 Sb.)]. Zákonodárce stanovící v § 3b zákona o platu konkrétní, absolutními čísly vyjádřené hodnoty platové základny soudců dle Městského soudu v Brně materiálně vytvořil individuální právní akt (adresáti jsou jmenovitě identifikovatelní, výše jejich platu rovněž, a to pro časově ohraničené období 4 let). Jde o situaci, které chtěl výslovně zákon o platu předcházet: tj. situaci, aby zákonodárce ad hoc třeba každý rok podle momentálních politických nálad určoval, jak odmění soudce. V předložené věci je dle navrhovatele zřetelné, že vláda předložila návrh, jenž konvenuje rozsahu volebního období. Pokud bude tato metoda aprobována, stanou se soudci rukojmími toho kterého vládního uskupení, disponujícího potřebnou většinou v Parlamentu. Tvrdí zároveň, že pro zaměstnance ve veřejné sféře v žádném oboru nebylo přijato ad hoc platové opatření snižující každému zaměstnanci plat o pevně určenou částku na předem stanovené čtyřleté období, pročež nelze nalézt žádný racionální argument, proč právě pro platy soudců má být stanoven odlišný právní režim. Záměr šetřit prostředky státního rozpočtu a snížit úroveň platu soudců obecně a v roce 2011 zvláště, a tím spět k zamýšlené nivelizaci či pokřiveně vykládané zásadě rovnosti při vynakládání prostředků na platy ze státního rozpočtu, není účelem, který je možno považovat za výraz ratia odůvodňujícího případnou neakcesorickou nerovnost.
Poté, co JUDr. Karel Čermák v červnu 2004 v reakci na platové restrikce vůči soudní moci rezignoval na funkci ministra spravedlnosti, v článku "Hoden je soudce mzdy své", publikovaném 1. 6. 2004 v Právu, napsal: "U představitelů moci zákonodárné a výkonné snad lze říci budiž, bezpráví se neděje tomu, kdo si je přál [...] Kompenzace zde bude probíhat v rovině politických preferencí nebo intenzivnější vedlejší činnosti. Ale u justice takové kompenzační možnosti neexistují.". Tato slova platí dle navrhovatele po sedmi letech s ještě vyšší intenzitou.
Pro uvedené shledává Městský soud v Brně ad hoc stanovenou platovou základnu pro soudce v letech 2011 a dále též v letech 2012 - 2014 v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy, jež zakotvují hodnoty demokratického právního státu, jakými jsou obecnost právní úpravy, proporcionalita zásahu, dispoziční prostor zákonodárce, důstojné materiální zabezpečení soudců, s čl. 2 odst. 1 Ústavy, obsahujícím principy dělby státní moci ve vztahu ke způsobu projednání restrikcí se soudní mocí, s čl. 1 Listiny, upravujícím princip rovnosti, s čl. 1 Protokolu, stanovujícím princip legitimního očekávání nabytí majetku, případně i s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pro návrh na derogaci § 3b (odst. 1 a 2) zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., platí dle navrhovatele obdobně argumentace uvedená k návrhu na zrušení § 3 odst. 3 předmětného zákona, tj. vyslovuje přesvědčení, že v předmětné věci jde o situaci obdobnou té, již posuzoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/02 a kdy usoudil, že je namístě zrušit novelizaci zákona, přičemž důsledkem je obnovení právního stavu před neústavním zásahem.
Městský soud v Brně upozorňuje i na protiústavní dopad napadených zákonných ustanovení nejen na soudce obecných soudů, nýbrž i na soudce Ústavního soudu. Uvádí, že soudci Ústavního soudu byli odměňováni podle platového zákona na podkladě totožné platové základny jako soudci, přičemž napadaná novelizace platového zákona však začlenila soudce Ústavního soudu mezi tzv. představitele, a neposkytla jim ani zacházení jako soudcům obecných soudů. Přitom vzájemné postavení ve vertikále soudní moci je zřejmé. V důsledku zásahu do těchto relací pak předsedové senátů nejvyšších soudů a předsedové kolegií těchto soudů mají vyšší plat než soudci Ústavního soudu (v roce 2011 o 0,8 %, resp. 4,9 %, v letech 2012 až 2014 o 6,2 %, resp. 10,4 %). Takový stav je dle něj v rozporu s tezí vyřčenou již v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 55/05, v němž je platová základna chráněna jako pojistka proti zvrácení původně vybudovaných relací, dotýká se celé soudní moci v širším slova smyslu a zakládá neústavnost v rovině čl. 1 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 81 a 83 Ústavy. V ostatním pak platí ve vztahu k soudcům Ústavního soudu veškerá argumentace, kterou navrhovatel podal v předchozích částech ve vztahu k soudcům obecných soudů.
Navrhovatel v závěru upozorňuje na petit formulovaný formou eventuální a současně navrhuje, aby Ústavní soud, uzná-li předestřené argumenty relevantními, zahrnul do okruhu osob, jichž se derogace má týkat, rovněž soudce Ústavního soudu. Pro případ vyhovění návrhu v eventualitě zrušení novelizace zákona č. 236/1995 Sb., provedenou zákonem č. 425/2010 Sb., jejímž důsledkem by bylo obnovení právního stavu před neústavním zásahem, při neodložení výkonu derogačního nálezu, považuje navrhovatel za důležité objasnění právních účinků (ex tunc, resp. ex nunc) takového nálezu. Pro případ vyhovění návrhu v eventualitě zrušení napadených ustanovení zákona č. 236/1995 Sb., ve znění zákona č. 425/2010 Sb., navrhovatel považuje za nezbytný odklad vykonatelnosti derogačního nálezu, jelikož pro vyplnění vzniklé mezery v zákoně by pak byla nezbytná aktivita zákonodárce.
Městský soud v Brně současně navrhl, aby Ústavní soud v souladu s § 39 zákona o Ústavním soudu rozhodl o jím podaném návrhu přednostně, neboť má za to, že věc je naléhavá. Důvodem je opakování platových restrikcí ze strany zákonodárce, intenzita předmětné restrikce, jakož i podání 527 žalob soudců na doplatek platu a náhrady výdajů ke konci dubna 2011 celkem 527 soudcům, z toho u Městského soudu v Brně je v současné době projednáváno celkem 131 žalob soudců Městského soudu v Brně, Okresního soudu Brno-venkov, Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu.