Článek 28
(1) Má-li osoba, které přísluší podle právních předpisů jednoho ze smluvních států dávky za škodu, která vznikla na území druhého smluvního státu, podle jeho právních předpisů, nárok na náhradu škody proti třetí osobě, pak platí:
a) Nárok na náhradu škody přechází na nositele pojištění prvního smluvního státu povinného k poskytování dávek podle právních předpisů pro něj platných;
b) druhý smluvní stát uzná tento přechod.
(2) Mají-li nositelé pojištění obou smluvních států při použití odstavce 1 nárok na náhrady na základě téhož případu nastalé škody, jsou pak spoluvěřiteli. Ve vnitřním vztahu jsou povinni k dílčímu vyrovnání v poměru podle dávek, které mají nést.