§ 20
(1) Ve sporech o zjištění a popření otcovství platí ustanovení § 11, odst. 1, písm. a) až g) přiměřeně. Ve sporu o zjištění otcovství lze uplatnit i nárok na plnění vyživovací povinnosti vůči dítěti.
(2) Uzná-li ve sporu o zjištění otcovství žalovaný své otcovství, vyslechne soud matku, nežaluje-li sama, zda s uznáním souhlasí; souhlasí-li, soud řízení zastaví a na návrh rozhodne o náhradě nákladů.
(3) Nařídí-li soud důkaz zkouškou krevní nebo dědičně biologickou, jsou povinni jak dítě, o jehož původ jde, tak jeho matka a muž, jehož otcovství se zjišťuje nebo který otcovství popírá, nebo i osoby jiné podrobit se zkoušce. Zdráhá-li se některá z těchto osob podrobit se zkoušce, rozhodne o důvodnosti zdráhání soud. Proti usnesení soudu prvé stolice, kterým se zdráhání prohlásí za bezdůvodné, může podat rekurs ten, kdo má být vyšetřen. Proti usnesení téhož soudu, kterým se uzná zdráhání za důvodné, může podat rekurs každá strana. Po právní moci rozhodnutí, kterým bylo uznáno zdráhání za bezdůvodné, může soud, je-li třeba, osobu, o kterou jde, dát ke znalci předvést a použít i jiných donucovacích prostředků přípustných podle předpisů o exekučním řízení. Nebude-li možno ani potom důkaz provést, posoudí tuto okolnost soud.