§ 34
(1) Pokud rozvedený manžel, který není rozvodem vinen, není sám s to uspokojit své osobní potřeby, může žádat na druhém manželu, třebas také nevinném, aby mu na jejich uspokojení poskytoval úhradu podle svých výdělečných a majetkových možností.
(2) Jsou-li rozvodem vinni manželé oba, může soud uvedenou úhradu přiznat i manželu vinnému.
(3) Právo žádat úhradu osobních potřeb zaniká smrtí manžela povinného úhradou, ledaže bylo jím už dříve uznáno anebo přiznáno soudem. Manžel, který má na úhradu právo, ztrácí je, jakmile uzavře nové manželství.