9. Větrání
9.1. Návrh, konstrukce a provoz systému větrání musí zohledňovat
a) omezení znečišťujících látek, které jsou emitovány silničními vozidly za běžného provozu a v dopravní špičce,
b) omezení znečišťujících látek, které jsou emitovány silničními vozidly při zastavení provozu v důsledku mimořádné události nebo nehody,
c) kontrolu tepla a kouře v případě požáru.
9.2. Nucený větrací systém musí být zaveden ve všech tunelech delších než 1 000 metrů a s intenzitou dopravy vyšší než 2 000 vozidel za den v jednom jízdním pruhu.
9.3. V tunelech s obousměrným provozem nebo jednosměrným provozem s dopravními kongescemi lze povolit podélné větrání jen za předpokladu, že analýza rizik prokazuje přípustnost tohoto větrání, nebo jsou přijata zvláštní opatření jako vhodné řízení dopravy, zkrácení vzdálenosti k nouzovým východům nebo pravidelné rozmístění zařízení k odsávání kouře.
9.4. V tunelech, kde je nucený systém větrání nezbytný a podélné větrání podle odstavce 9.3. není povoleno, se musí užít příčné nebo polopříčné větrací systémy. V případě požáru musí být tyto systémy schopné odsávat kouř.
9.5. Pro tunely s obousměrným provozem, s intenzitou dopravy nad 2 000 vozidel za den v jednom jízdním pruhu, o délce více než 3 000 metrů, které jsou vybavené řídicím centrem a podélným nebo příčným větráním, musí být ve vztahu k větrání přijata tato opatření:
a) jsou instalovány vzduchové a kouřové klapky, které mohou působit samostatně nebo ve skupině,
b) podélná rychlost vzduchu je trvale kontrolována a řízení větracího systému (klapky, ventilátory atd.) je odpovídajícím způsobem regulováno.