IV.
K návrhu na zrušení uvedeného ustanovení se podle § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyjádřila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.
Uvedla, že zákon č. 126/1992 Sb. byl ve Federálním shromáždění předložen jako tisk č. 954 VI. volebního období a jako vlastník a zároveň uživatel předmětného nemovitého majetku byl (roz. v tomto zákonu) uveden Čs. stát - Bytový podnik města Plzně. V důvodové zprávě k tomuto návrhu bylo řečeno, že předmětný dům byl postaven Spolkem Československého červeného kříže Plzeň v roce 1933 a že vlastnické právo bylo Československému červenému kříži odňato a přešlo na stát podle zákona č. 185/1948 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organizaci státní ústavní léčebné péče. Z § 6 zákona č. 126/1992 Sb. prý vyplývá, že subjektem, na nějž účinností tohoto zákona přechází vlastnické právo, je stát, aniž by tím mohlo být předjímáno, kdo v době schválení zákona skutečně byl oprávněným majitelem a kdo je jím dnes. Účastník řízení (Poslanecká sněmovna) se shodně s navrhovatelem domnívá, že k přechodu vlastnictví k nemovitostem na Československý červený kříž podle zákona č. 126/1992 Sb. může dojít toliko za předpokladu kumulativního splnění všech zákonem předepsaných podmínek, tzn., že se musí jednat o majetek ve vlastnictví státu, který byl Československému červenému kříži odňat v rozhodném období, přičemž tento majetek musí spadat do okruhu nemovitostí taxativně uvedených v příloze k tomuto zákonu. Samotné uvedení nemovitosti v příloze k zákonu prý proto není dostatečným důvodem k přechodu vlastnického práva, neboť "zákon objektivně nemůže vést k přechodu vlastnického práva z jiné osoby, než ze státu, a nemůže se tudíž jednat o vyvlastnění." Bod 10. části I. přílohy k zákonu č. 126/1992 Sb. proto nemůže být v rozporu s čl. 11 Listiny.
K namítanému rozporu s čl. 101 odst. 3 Ústavy Poslanecká sněmovna konstatovala, že smysl tohoto ustanovení spočívá v přiznání právní subjektivity územním samosprávným celkům. Napadený bod 10. části I. přílohy k zákonu č. 126/1992 Sb. nicméně toto právo městu Plzeň neodnímá, neboť se vztahuje pouze na otázku přechodu vlastnického práva k určitému souboru nemovitostí, nikoli k odnětí práva vlastnit majetek obecně.
Podle vyjádření Poslanecké sněmovny byl zákon č. 126/1992 Sb. přijat potřebnou většinou poslanců Sněmovny lidu i Sněmovny národů Federálního shromáždění, byl podepsán prezidentem republiky, předsedou FS a předsedou vlády ČSFR a byl řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů.
Ze všech uvedených důvodů Poslanecká sněmovna prohlásila, že zákonodárný sbor jednal v roce 1992 v přesvědčení, že bod 10. části I. přílohy k zákonu č. 126/1992 Sb. byl v souladu s tehdy platným ústavním pořádkem. Své vyjádření uzavřela tím, že "Je však na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem na zrušení citovaného ustanovení posoudil jeho ústavnost a vydal o tom příslušné rozhodnutí."