Článek 20.
(1) Ustanovení této úmluvy platí ode dne její účinnosti i pro dřívější pojistné případy. Řízení může býti zahájeno z moci úřední, musí však býti zahájeno, žádá-li o to oprávněná osoba nebo zúčastněný nositel pojištění druhého státu. Výplata důchodu za minulou dobu se však v těchto případech provede podle vnitrostátních předpisů o promlčení důchodových splátek, při čemž se vezme za základ doba podání žádosti o zahájení řízení. Ustanovení čl. 5 a čl. 14 až 18 neplatí, byl-li důchod pravoplatně přiznán v obou státech již před účinností úmluvy.
(2) Dávky příslušející podle této úmluvy se neposkytují za dobu před její účinností. Byl-li dosud poskytovaný důchod vyšší než důchod příslušející podle této úmluvy, není příjemce povinen vrátiti rozdíl. Pokud byly pro nedokonání čekací doby poskytnuty jednorázové dávky, započítají se na splatná důchodová plnění, leč že pojistný případ nastal před 1. lednem 1939.
(3) Při použití předpisů této úmluvy se přihlíží i k dobám pojištěným (náhradním), které byly získány před její účinností.
(4) Čekatelství, získaná v důchodovém (pensijním) pojištění v jednom státě příslušníky druhého státu a zachovaná s přihlédnutím k ustanovení čl. 14, odst. 1 a čl. 15, odst. 1 a 2 v den 30. září 1938, pokládají se za zachovaná do dne podepsání této úmluvy.