Článek 11.
(1) Přejde-li pojištěnec z nemocenského pojištění (pojištění v nemoci nebo mateřství) jednoho státu do pojištění stejného druhu státu druhého, započítá nositel pojištění druhého státu do doby potřebné pro nárok na dávky dobu pojištění strávenou u nositele pojištění státu prvého.
(2) Nositel pojištění jednoho státu, který je povinen poskytovati dávky oprávněným osobám bydlícím na území státu druhého, poskytuje tyto dávky (peněžité i věcné) prostřednictvím dožádaného nositele pojištění státu druhého, příslušného podle místa pobytu oprávněného. Věcné dávky poskytne dožádaný nositel pojištění podle svých předpisů, pokud není v dožádání určeno jinak. Nezbytnou léčebnou péči poskytne příslušný nositel pojištění druhého státu i bez dožádání. Dožádanému nositeli pojištění se nahradí skutečné vzešlé výlohy; pro náhradu nákladů na věcné dávky platí přitom sazby, jichž používá dožádaný nositel pojištění pro své vlastní pojištěnce a jejich oprávněné rodinné příslušníky.
(3) Zavázaný nositel pojištění jednoho státu může však poskytovati dávky přímo těm oprávněným osobám, které bydlí na sousedním pohraničním území (čl. 2) druhého státu.
(4) Se svolením nejvyšších správních úřadů mohou nositelé nemocenského pojištění sjednati podrobnosti a případně ujednati, že náklady na dávky pro rodinné příslušníky budou hrazeny paušálními částkami.