§ 2
Podle tohoto nařízení pokládají se
a) za domácké dělníky osoby, které se zaměstnávají výrobou nebo zpracováním zboží z příkazu a na účet jednoho nebo několika podnikatelů domácké práce nebo zprostředkovatelů, zpravidla ve svých obydlích nebo dílnách, které si samy zvolily, pokud tuto činnost vykonávají buď samy nebo s příslušníky své rodiny a neprovozují v tomto oboru živnosti podle živnostenského řádu,
b) za domácké živnostníky oni živnostníci, kteří se zaměstnávají ve svém oboru výrobou nebo zpracováním zboží z příkazu a na účet jednoho nebo několika podnikatelů domácké práce nebo zprostředkovatelů mimo jejich provozovnu, zpravidla ve svých obydlích nebo vlastních dílnách, při čemž sami podstatně na kuse pracují; při tom nerozhoduje, dodávají-li sami suroviny a pomocné látky potřebné k výrobě nebo zpracování úplně nebo částečné anebo pracují-li také zatímně pro své zákaznictvo,
c) za zprostředkovatele (faktory) osoby, které práci dodanou podnikatelem domácké práce dodávají dále domáckým dělníkům nebo živnostníkům.
(2) Domáčtí živnostníci, kteří zpravidla pracují sami nebo s příslušníky své roclW nebo nejvýše se dvěma cizími pomocným silami, považují se za domácké dělníky smyslu odstavce 1, písm. a).
(3) Za rodinné příslušníky ve smyslu ustanovení odstavců 1 a 2 považují se členové domácnosti, kteří jsou s domáckým dělníkem, domáckým živnostníkem nebo jeho manželem příbuzni do třetího stupně, nebo jimi osvojeni, dále poručenci a schovanci, kteří žijí s domáckým dělníkem nebo domáckým živnostníkem ve společné domácnosti.
(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí také tehdy, je-li podnikatelem domácké práce osoba, souhrn osob nebo korporace soukromého nebo veřejného práva, která provozuje výrobu nebo zpracování zboží způsobem nevýdělečným.