Článek 7.
(1) Příslušníkům jednoho z obou států, zdržujícím se na území státu druhého, zaručí stát místa pobytu nezbytnou pomoc a péči, budou-li ji potřebovati, a to nejméně v takovém rozsahu a za takových podmínek, jako svým vlastním občanům.
(2) Pomoc a péče budou zahrnovati buď pomoc hmotnou, buď péči a pomoc léčebnou, umístění ve veřejných ústavech léčebných a ošetřovacích, ústavech pro invalidy, pro osoby přestárlé a podobně. Podle okolností a skutečné potřeby může býti poskytováno více druhů pomoci a péče současně.