Článek 3.
(1) S příslušníky jednoho státu, zaměstnanými na území státu druhého, jakož i s jejich rodinami, bude se nakládati s hlediska pracovně právních předpisů toho státu, ve kterém pracují, stejně jako s vlastními příslušníky tohoto státu.
(2) Pro příslušníky jednoho státu, zaměstnané na území státu druhého na podkladě dohody mezi příslušnými správními úřady obou států v určitých podnicích nebo oborech, platí ustanovení odstavce 1, není-li v příslušné dohodě stanoveno jinak. V příslušné dohodě může býti zejména ujednáno, že pro příslušníky jednoho státu, zaměstnané na území státu druhého v určitých podnicích nebo oborech, nebudou platiti vnitrostátní předpisy, týkající se nucené změny pracovního místa či druhu povolání.
(3) Příslušníci jednoho státu, zaměstnaní na území druhého státu, mají stejná práva a povinnosti jako vlastní příslušnici tohoto státu, pokud jde o odborné školení, o členství v odborové organisaci a o používání všech zařízení určených pro blaho zaměstnanců.