§ 21.
(1) Je-li věřitelem zaručené zápůjčky některý z peněžních ústavů, uvedených v § 2, odst. 1 zákona ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb. z. a n., o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů, ve znění čl. XIV bankovního zákona, sirotčí pokladna, veřejnoprávní sociálně pojišťovací ústav nebo soukromá pojišťovna a zaplatí-li vlastník domu náhradu, určenou podle §§ 4 až 8, se souhlasem ministerstva sociální péče věřiteli najednou nebo propustí-li věřitel část zaručená zápůjčky ve výši určené náhrady ze státní záruky, může stát zbytek zaručené zápůjčky, nejde-li o zápůjčku emisní, splatiti státními dluhopisy, vydanými podle odstavce 2, a věřitel je povinen je přijmouti, a to ve jmenovité hodnotě. Byla-li zaručená zápůjčka poskytnuta uvedenými věřiteli na podkladě účelového vkladu, t. j. takového, který byl uložen proto, aby byla poskytnuta nebo že byla poskytnuta ze vkladové části zaručená zápůjčka, jest vkladatel povinen přijmouti na zaplacení vkladu tyto státní dluhopisy za stejných podmínek jako věřitel.
(2) Ministr financí se zmocňuje, aby k účelu podle odstavce 1 vydal dluhopisy 4.5% unifikační půjčky. Dluhopisy budou zníti na jméno věřitele zanícené zápůjčky nebo vkladatele, povinného je přijmouti podle odstavce 1, a nemohou býti přeměněny ve dluhopisy na doručitele (devinkulovány).