Článek 22
Odpovědnost za škody
(1) Smluvní strany se navzájem zříkají veškerých nároků na náhradu škody způsobené ztrátou nebo poškozením majetkových hodnot, které jsou jejich vlastnictvím, jestliže byla škoda způsobena pracovníkem orgánu druhé smluvní strany při plnění úkolů souvisejících s prováděním této smlouvy.
(2) Smluvní strany se navzájem zříkají veškerých nároků na náhradu škody způsobené újmou na zdraví nebo smrtí pracovníka svého orgánu, jestliže škoda vznikla při plnění úkolů souvisejících s prováděním této smlouvy.
(3) Způsobí-li pracovník orgánu jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany při plnění úkolů souvisejících s prováděním této smlouvy škodu třetí osobě, odpovídá za škodu ta smluvní strana, na jejímž území vznikla, a to podle právních předpisů, které by se použily v případě, že by škodu způsobil její vlastní pracovník. Celková částka náhrady škody, kterou tato smluvní strana poskytla poškozeným nebo jejich právním nástupcům, jí bude uhrazená smluvní stranou, jejíž pracovník škodu způsobil. Předchozí věta se nepoužije, pokud škoda vznikla při plnění policejních úkolů podle článku 14.
(4) Orgány smluvních stran budou úzce spolupracovat, aby usnadnily vyřízení nároků na náhradu škody. Zejména si budou vyměňovat veškeré jim dostupné informace o škodních případech podle tohoto článku.
(5) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže byla škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.