§ 15
Vymáhání peněžitých náhrad
(1) Peněžitou náhradu uloženou za škodu způsobenou státu vymáhá organizace, v níž odpovědný pracovník pracuje, na podkladě vykonatelného rozhodnutí orgánu státní kontroly a statistiky, a to srážkou až do 25 % měsíčního výdělku odpovědného pracovníka. Tyto srážky mohou být provedeny včetně případných srážek z jiných důvodů jenom v mezích stanovených předpisy o exekuci na plat.
(2) Na pracovníku, který ještě nezaplatil uloženou peněžitou náhradu a přešel na jiné pracoviště, se náhrada vymáhá až do úplného zaplacení na novém pracovišti. V takovém případě je organizace povinna ihned oznámit na jeho nové pracoviště, v jaké částce byla uložena peněžitá náhrada a jaká částka byla již zaplacena; toto sdělení zašle zároveň okresnímu národnímu výboru, který o tom vyrozumí okresní národní výbor příslušný podle nového pracoviště odpovědného pracovníka.
(3) Peněžité náhrady připadají státu; zaplacené částky se odvádějí jako příjmy ústředního rozpočtu do tří dnů od jejich vybrání okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu je sídlo vymáhající organizace.
(4) Včasné vymáhání peněžitých náhrad i jejich odvod kontroluje okresní národní výbor příslušný podle sídla organizace, která tyto náhrady vymáhá.
(5) Peněžitou náhradu lze vymáhat též soudní exekucí, a to na základě vykonatelného rozhodnutí o jejím uložení.
(6) O úplném zaplacení peněžité náhrady a o skončení pracovního poměru pracovníka, který uloženou peněžitou náhradu ještě nezaplatil, je vymáhající organizace povinna uvědomit orgán státní kontroly a statistiky, který rozhodnutí o uložení peněžité náhrady vydal.