§ 53.
(1) K umístění pojištěnce nebo příjemce důchodu invalidního v léčebném místě jest zpravidla zapotřebí jeho svolení.
(2) Svolení toho není zapotřebí:
a) vyžaduje-li nemoc ošetření a péče, jež nemocnému nemohou býti v jeho bytě poskytnuty;
b) vyžaduje-li toho druh nemoci, zvláště jde-li o nemoc nakažlivou;
c) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného stálé lékařské péče a pozorování.
(3) Nepodrobí-li se příjemce důchodu invalidního bez závažného důvodu léčebné péči, nezávislé na jeho souhlasu, může mu býti požitek invalidního důchodu zcela neb zčásti dočasně zastaven, byl-li na tyto následky předem upozorněn.
(4) Nepodrobí-li se pojištěnec bez závažného důvodu léčebné péči, kterou by byla nezpůsobilost k výkonu povolání pravděpodobně odvrácena nebo oddálena, může býti důchod invalidní zcela neb z části dočasně odepřen, byl-li pojištěnec upozorněn na tyto následky.
(5) Ustanovení odst. 3 a 4 platí též pro případ bezdůvodného, předčasného přerušení léčby.