§ 44.
(1) Nárok na invalidní nebo starobní důchod odpočívá, pokud má pojištěnec nárok na nemocenské podle právních předpisů o nemocenském pojištění nebo proti zaměstnavateli prokazatelný nárok na vyplácení služného po dobu nemoci. Toto ustanovení platí také pro pojištěnce, kteří nemají nárok na nemocenské jenom proto, poněvadž byli osvobozeni od nemocenského pojištění podle vládního nařízení ze dne 21. listopadu 1940, č. 456 Sb., o vynětí některých osob z nemocenského a pensijního pojištění.
(2) Jsou-li splněny předpoklady pro přiznání několika důchodů podle tohoto zákona a nejde-li o případ uvedený v § 32, odst. 1, větě druhé, přísluší nárok na všechny bez omezení.
(3) Důchody podle tohoto zákona krátí se, pokud k požitku oprávněný požívá důchodu podle zákona o úrazovém pojištění dělnickém, a to o částku, o kterou by úhrn důchodů převyšoval průměr horních hranic nejvyšších tříd služného, určený podle § 24, odst. 1.
(4) Pokud invalidní důchod podle tohoto zákona a výdělek důchodcův dohromady převyšují průměr horních hranic nejvyšších tříd služného, stanovený podle § 24, odst. 1, krátí se invalidní důchod o částku nad to jdoucí.
(5) Má-li pojištěnec z důvodu tělesného poškození nebo jeho pozůstalí z důvodu jeho úmrtí zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přísluší též nositeli pojištění proti této osobě nárok na náhradu dávky, kterou je povinen z téhož důvodu poskytnouti, a to až do výše náhradního nároku pojištěncova nebo jeho pozůstalých.