§ 31.
(1) Nárok na důchod sirotčí má dítě mladší 18ti let v případě úmrtí nebo nezvěstnosti (§ 25, odst. 2) pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li rodič důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl-li na něj nárok. Nemanželské děti mají však nárok na sirotčí důchod, zakládající se na pojištění jejich otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za života otce mimosoudně uznáno. Osvojenci mají nárok na sirotčí důchod po osvojiteli pouze tehdy, jestliže a pokud nepožívají sirotčího důchodu po svých vlastních rodičích a bylo-li mimo to osvojení provedeno alespoň půl roku před nápadem důchodu osvojitelova nebo aspoň půl roku před jeho smrtí.
(2) Zanechal-li pojištěnec osiřelé vnuky mladší 18ti let, kteří byli převážně výživou naň odkázáni, mají tito vnukové nárok na důchod sirotčí, pokud není nejvyšší přípustný úhrn důchodů sirotčích (§ 32) vyčerpán již dětmi zemřelého.
(3) Nevlastní děti pojištěncovy mladší 18ti let, které byly výživou převážně na něho odkázány, mají nárok na důchod sirotčí, nepožívají-li sirotčího důchodu po svých vlastních rodičích, není-li tu nároku na důchod podle § 34 a není-li nejvyšší úhrn důchodů sirotčích vyčerpán již sirotky oprávněnými podle odst. 1 a 2.