§ 27.
(1) Uzavřel-li rozloučený pojištěnec, jehož manželství nebylo rozloučeno z viny manželčiny anebo z viny obou manželů, nový-sňatek, má rozloučená manželka - ač-li se rovněž znovu neprovdala - nárok na část vdovského důchodu (§ 25), který by jinak připadl celý oprávněné vdově, jestliže, uplatní tento nárok do 12 měsíců po smrti pojištěncově. Vdovský důchod rozdělí se mezi vdovu a rozloučenou manželku v poměru počtu let jejich manželství se zesnulým pojištěncem. Každý započatý rok manželství se považuje za dokonaný. K době od rozvodu do rozluky se při tom však nepřihlíží.
(2) Nemá-li vdova neb rozloučená manželka nároku na důchod z některého důvodu stanoveného v § 26, přísluší oprávněné z nich důchod neztenčený.
(3) Poměrná část vdovského důchodu nesmí býti v žádném případě nižší než jedna čtvrtina celého vdovského důchodu. Jinak platí o poměrné části vdovského důchodu obdobně další ustanovení §§ 28 a 29 tohoto zákona.
(4) Uvedených předpisů jest užiti obdobně i v případech, když by pojištěnec zůstavil po sobě více takto oprávněných osob, s omezením, že úhrn poměrných částí vdovského důchodu nesmí v žádném případě převyšovati výši celého vdovského důchodu.
(5) Zánikem některé z těchto poměrných částí vdovského důchodu nemění se ostatní poměrné části stanovené podle ustanovení odstavce 1 až 4.