§ 17.
(1) Nárok na invalidní důchod má pojištěnec trvale nezpůsobilý k výkonu svého povolání. Nezpůsobilý k výkonu povolání jest, kdo pro tělesnou nebo duševní vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních sil nemůže dále zastávati povinností svého povolání ani jiného povolání, přiměřeného dosavadnímu povolání, způsobu, jakým byl v něm zaměstnáván, jeho postavení v něm jakož i jeho praktickému i teoretickému vzdělání.
(2) Nárok na invalidní důchod má dále pojištěnec, který není trvaje nezpůsobilým podle odst. 1, jestliže nemá nároku na nemocenské, poněvadž vyčerpal nárok na nemocenská podle právních předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců ve vyšších službách, po dobu dalšího trvání nezpůsobilosti k povolání.
(3) Po uplynutí 60ti měsíců od výstupu z povinného pojištění má pojištěnec, jehož nároky z pojištění nezanikly, nárok na důchod invalidní pouze tehdy, stane-li se nejen nezpůsobilým k výkonu povolání ve smyslu odstavce 1, nýbrž nemůže-li také pro tělesnou nebo duševní vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních sil trvale vykonávati žádnou z prací nebo služeb zakládajících pojistnou povinnost podle ustanovení § 1. Toto ustanovení neplatí, získal-li pojištěnec v povinném pojištění podle tohoto zákona nejméně 240 příspěvkových měsíců.