§ 13.
(1) Za příspěvkovou dobu započitatelnou podle § 12 jest považovati též dobu zákonné presenční služby osob, které již před nastoupením presenční služby byly pensijně pojištěny anebo které vstoupí do tohoto pojištění do 12ti měsíců po návratu z presenční služby. Toto započtení vylučuje současně započtení presenční služby podle § 108 a) zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, i když takové osoby před nastoupením do presenční služby anebo po návratu z ní byly pojištěny podle zákonů posléz citovaných. Dobu zákonné presenční služby jest započítati jako dobu příspěvkovou dále osobám, které teprve po 12ti měsících po návratu z presenční služby vstoupí po prvé do pensijního pojištění, nebyla-li jim presenční doba již započítána na základě citovaných zákonů anebo zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří anebo jiných zákonných předpisů. Předchozí ustanovení platí obdobně i pro dobu dvanáctinedělního vojenského výcviku.
(2) Osoby, uvedené v odst. 1, věta první, musí nárok na započtení presenční služby ohlásiti u příslušného nositele pojištění do 15ti měsíců po návratu z presenční služby, osoby uvedené v odst. 1, věta třetí, do šesti měsíců po vstupu do pojištění; nárok na započtení zanikne, nebyl-li uplatněn v předepsané lhůtě. žádost o započtení jest doložiti průkazem o odbytí presenční služby.
(3) Příspěvkovou dobu zákonné presenční služby jest započísti v 1. třídě služného; byl-li však zaměstnanec před nastoupením presenční služby pojištěn ve vyšší třídě nežli v třídě 1., započítá se tato doba v 2. třídě služného.
(4) Pojistné za příspěvkovou dobu podle odst. 8 započtenou zaplatí stát.
(5) Podrobnosti průkazu nároku a súčtování pojistného s nositeli pojištění budou upraveny ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem národní obrany.