§ 104.
(1) Všichni pojištěním povinní zaměstnanci téhož podniku musí býti pojištěni u téhož nositele pojištění, členství zaměstnavatelovo u některého náhradního ústavu má za následek, že tento ústav je v mezích svého uznání za náhradní ústav výlučně příslušný pro pojištění všech pojistné povinnosti podléhajících zaměstnanců onoho podniku zaměstnavatelova, který byl k náhradnímu ústavu přihlášen a že přejímá vůči těmto zaměstnancům závazky plynoucí z pojištění. Příslušnost zaměstnancova k náhradnímu ústavu vzniká vstupem do zaměstnání v onom podniku zaměstnavatelově a zaniká vystoupením z tohoto zaměstnání, leč by bylo spojeno s přiznáním důchodu invalidního neb starobního. Pojištění provedené u nepříslušného nositele pojištění je platné a právně účinné až do dne, ke kterému byl zjednán zákonný stav. Od tohoto dne počínajíc provádí pojištění příslušný nositel pojištění, jemuž je vydati úhradu podle zásad §§ 113 až 115.
(2) Z ustanovení věty 1 odst. 1 může povoliti výjimku ministerstvo sociální péče, vyslechnouc oba zúčastněně nositele pojištění. K povolení této výjimky je dále zapotřebí souhlasu zaměstnavatele pojištěncova, uchází-li se o povolení výjimky zaměstnanec a mělo-li by povolení za následek vyšší zatížení zaměstnavatele.
(3) Všichni zaměstnanci pojištěním povinní, kteří se nestali podle odst. 1 a 2 příslušnými k některému náhradnímu ústavu, jsou příslušní k Všeobecnému pensijnímu ústavu.
(4) Změnou označení, právní povahy podniku neb osoby majitele podniku zůstává pojistná příslušnost zaměstnanců podniku nedotčena. Zaměstnavatel, jenž byl členem náhradního ústavu, může přestoupiti k jinému nositeli pojištění za člena pouze se svolením dosavadního nositele pojištění, pokud stanovy jeho neurčují jinak. Zaměstnavatel, který není členem některého náhradního ústavu, může se státi členem náhradního ústavu pouze se svolením Všeobecného pensijního ústavu.
(5) Spory nositelů pensijního pojištění o pojistné příslušnosti rozhoduje přímo zemský úřad služebního místa pojištěncova.