III.
Nové skutečnosti a dodatečná vyjádření účastníků řízení
27. Poté, co došlo k vyčlenění problematiky práva výkupu do řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bylo původní podání doplněno v řadě bodů a dále rozšířeno. Soudce zpravodaj proto požádal o doplnění původního vyjádření, aby účastníci řízení měli možnost zaujmout stanovisko ke kompletní argumentaci navrhovatele. Současně bylo vyžádáno stanovisko České národní banky, která v mezidobí převzala úkoly, které dosud plnila Komise pro cenné papíry, na základě zákona o finančních konglomerátech.
28. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ing. Miloslav Vlček především uvedl, že k legislativní proceduře se účastník již vyjádřil (viz sub 24). Ustanovení upravující právo výkupu účastnických cenných papírů byla do zákona č. 513/1991 Sb. zařazena novelou provedenou zákonem č. 216/2005 Sb., a to na základě poslaneckého návrhu ve druhém čtení. Další novela uvedených ustanovení byla obsažena v zákoně č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech. Pozměňovací návrhy byly uplatněny ve druhém čtení a podle odůvodnění byly předloženy za účelem zohlednění ustanovení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES z 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí. K navrhovatelem zpochybněnému způsobu předložení uvedených pozměňovacích návrhů se nevyjádřil. Co se týče namítaných vad právní úpravy nuceného výkupu, tj. lhůty ke svolání valné hromady, zpochybnění garance zákonnosti provedené transakce institucí zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku ve vazbě na § 220da o. s. ř. (správně má být § 200da o. s. ř.), nemožnosti stanovení výše protiplnění objektivním způsobem, nejasností nositele povinnosti uhradit protiplnění minoritnímu akcionáři, vad ustanovení o přezkumném řízení, prekluze práva dovolávat se nepřiměřenosti protiplnění či nespravedlivé alokace nákladů přezkumného řízení, obecně konstatoval, že uvedené právní úpravy byly schvalovány v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky s úmyslem zjednodušit akcionářskou strukturu obchodní společnosti a umožnit efektivnější rozhodování ve společenských záležitostech. Navrhované změny měly současně reagovat na řadu praktických případů, kdy minoritní akcionáři účelově zneužívali, a to až šikanózním způsobem, výkon svých práv na úkor zájmů obchodní společnosti jako celku a jejího rozvoje. To vše přesto, že vlastnictví majoritního podílu s sebou nese nejen větší odpovědnost za správu a řízení, ale i větší ekonomické riziko, které hlavní akcionář ve srovnání s minoritou podstupuje. Uvedl, že k tomuto názoru se přiklání ve svých výkladech i řada předních českých odborníků v této oblasti. Minoritní akcionáři jsou skupinou společníků, jejichž vliv na chod společnosti s hlavním akcionářem, splňujícím podmínky pro uplatnění práva výkupu cenných papírů, je zanedbatelný. Navrhovatel novely proto považoval squeeze-out za standardní institut vyvážení práv a odpovědnosti většinového akcionáře oproti minoritním akcionářům při správě a řízení společnosti a vedle toho argumentoval potřebou reagovat včas na ustanovení evropských směrnic, a to již platné Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES z 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí. Tato směrnice Rady stanoví povinnost pro členské státy zajistit, aby předkladatel nabídky (tzv. squeeze-out) držel (nebo bude držet) nejméně 90 % základního kapitálu spojeného s hlasovacími právy a 90 % hlasovacích práv cílové společnosti. Vzhledem k úpravě počtu hlasů (dle hlasovacích práv), obsažené v § 180 odst. 2 obch. zák., by měl počet hlasů odpovídat podílu na základním kapitálu společnosti. Podmínky pro předkladatele nabídky jsou tedy de facto splněny kumulativně - ač to tak na první pohled dle formálního znění § 183i odst. 1 obch. zák. nevyznívá. Znovu konstatoval, že zákonodárný sbor při projednávání této úpravy jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s ústavním pořádkem i mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.
29. Předseda Senátu Parlamentu České republiky MUDr. Přemysl Sobotka se v doplňujícím stanovisku z 18. září 2007 vyjádřil k novým skutečnostem, které postupně doplňovaný návrh obsahuje. Konstatoval, že pokud jde o námitku tzv. přílepku, v odkazovaném nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 77/06 se uvádí, že "přílepek" je charakterizován jako postup, "kdy se technikou pozměňovacího návrhu zákona připojí úprava zcela jiného zákona, s legislativní předlohou nesouvisejícího". V napadeném zákoně jde spíše o tzv. "legislativního jezdce", neboť doplněk poslance Doležala neimplementuje do zákonné předlohy nový zákon, ale pouze vybočuje z úzkého prostoru vymezeného pro pozměňovací návrhy legislativní předlohou. Zdůraznil zásadní význam posouzení této otázky pro budoucí tvorbu práva. K dalším námitkám uvedl, že vzhledem k tomu, že akciová společnost je kapitálovou společností, kde práva a povinnosti společníků jsou inkorporována na jednotlivé akcie, je přirozené, že vlastník držící většinu akcií má i větší práva, pokud tato jeho práva nejsou zákonem omezena. Omezení obsažená v obchodním zákoníku však navrhovatel považuje za nedostatečná. Jím namítané nerespektování "principu rovnosti zbraní" lze považovat za sporné, neboť jeho plné respektování by bylo proti duchu kapitálových společností a vedlo by ke zbytečnému rovnostářství v obchodních společnostech. Pokud jde o námitku, že v řízení před rejstříkovým soudem se nic nepřezkoumává, konstatoval, že na tomto principu jsou od novely obchodního zákoníku provedené zákonem č. 216/2005 Sb. postaveny veškeré zápisy do obchodního rejstříku. Neplatnost usnesení valné hromady vyslovuje nezávislý soud, který ustanovení § 131 obch. zák. aplikuje. Zákon jasně a jednoznačně vymezuje případy, kdy soud neplatnost nevysloví. Proto se s námitkami navrhovatele neztotožnil. Připomenul též rozhodnutí Spolkového ústavního soudu z května 2007, který dospěl k závěru, že vytlačování minoritních akcionářů není porušením práva vlastnit majetek, pokud jsou rozumně vyvažovány zájmy minoritních a většinových akcionářů, zejména pokud se vytěsňovaným akcionářům dostane přiměřené náhrady za jejich akcie a je jim poskytnuta účinná právní ochrana.
30. Za Českou národní banku se vyjádřil guvernér doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc. Především zdůraznil, že úpravu vytěsnění v obchodním zákoníku nelze považovat za implementační. Podle názoru České národní banky samotné dílčí rozpory současné české právní úpravy s evropským právem neodůvodňují závěr o protiústavnosti celé právní úpravy vytěsnění, nebude-li zjištěn její rozpor s ústavním pořádkem z jiného důvodu, i kdyby byla na základě rozhodnutí Evropského soudního dvora v předběžné otázce podle čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen "SES") některá z platných ustanovení upravujících právo výkupu pro rozpor s evropským právem zrušena. Platnou právní úpravu nelze považovat za předběžnou transpozici Třinácté směrnice, která by nadto byla rozporná s komunitárním právem, a to z níže uvedených důvodů:
a) právní úpravou výkupu účastnických cenných papírů přijatou na základě poslaneckého návrhu nebylo zamýšleno implementovat Třináctou směrnici, a proto nelze hovořit ani o implementační úpravě vytěsnění v obchodním zákoníku;
b) stávající právní úprava vytěsnění se pohybuje v mezích SES (čl. 10 odst. 2, čl. 249), jak je vykládána Evropským soudním dvorem [rozsudek ve věci Wallonie vs. Région wallone, C-129/96 Inter-Environnement Wallonie ASBL vs. Région wallone, (1997) Sb. Rozh. I-7411.1];
c) právo nuceného výkupu účastnických cenných papírů je v obchodním zákoníku konstruováno na rozdíl od Třinácté směrnice jako obecné, a dopadá tedy na širší okruh případů, než stanoví její čl. 1. Směrnice se vztahuje pouze na vytěsnění po nabídce převzetí kótovaných účastnických cenných papírů, a ustanovením čl. 1 podle názoru České národní banky pouze dává najevo, že ostatní vnitrostátní pravidla k právu výkupu účastnických cenných papírů nejsou Třináctou směrnicí dotčena. Zde poukázal na recitál 24 preambule Třinácté směrnice, ze kterého současně nelze vyvodit, že by se výjimka týkala pouze států, které již v době přijetí Třinácté směrnice právo výkupu účastnických cenných papírů umožňovaly. Komunitami rozměr proto mají předložené námitky jen ve vztahu k vytěsnění, které následuje po úspěšné nabídce převzetí u kótovaných společností, což má zásadní význam pro posuzování skutečnosti, zda je platná česká právní úprava způsobilá vážně ohrozit cíle stanovené Třináctou směrnicí.
K podmínkám, které musí být splněny pro uplatnění práva nuceného výkupu (tvrzený rozpor s čl. 15 Třinácté směrnice) guvernér České národní banky uvedl, že v praxi se takový případ dosud nevyskytl. Rozpor české právní úpravy se Třináctou směrnicí je nicméně třeba připustit, avšak s výhradou toho, co bylo uvedeno výše sub a) až c).
K námitce, že právo výkupu účastnických cenných papírů není spojeno s právem odkoupení na žádost menšinového akcionáře, uvedl, že obchodní zákoník upravuje v § 183h nabídku na odkoupení, i když ji nelze sice směšovat s institutem nazývaným anglickým termínem "sell-out". Poukázal též na přípravu nové úpravy tzv. dodatečné nabídky převzetí.
K námitce, že zásady stanovení ceny v situacích, kdy je po nabídce převzetí dosažena prahová hodnota pro uplatnění práva výkupu účastnických cenných papírů, nejsou v souladu se Třináctou směrnicí, guvernér České národní banky uvedl, že platná právní úprava není jednoznačně v přímém rozporu s Třináctou směrnicí. Poukázal na ustanovení § 183i odst. 5 obch. zák. a zdůraznil, že Česká národní banka vždy posuzuje, zda je výše protiplnění přiměřená hodnotě účastnických cenných papírů, a v pochybnostech přihlédne k zájmu vlastníků účastnických cenných papírů. Obchodní zákoník tedy umožňuje výklad, kterým nebudou zmařeny nebo ohroženy cíle sledované Třináctou směrnicí. Kromě toho již nyní má Česká národní banka povinnost přihlédnout k ceně v nabídce převzetí, která vytěsnění předcházela, což pro ni vyplývá z povinnosti eurokonformního výkladu vnitrostátního práva. Kromě toho poukázal na připravovanou novelizaci § 183n odst. 1 obch. zák., kde má být tato otázka řešena výslovně na základě čl. 15 odst. 5 druhého pododstavce Třinácté směrnice.
31. Dále Ústavní soud obdržel nevyžádané vyjádření Ochranného sdružení malých akcionářů - OSMA (Amicus Curie Brief), které v podstatě obsahuje totožnou argumentaci, jakou uvádí navrhovatel, a dokládají praktickými příklady. Na žádost bylo toto podání založeno do spisu.