D.
8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 47/2003 Ústavní soud zjistil, že u něj probíhá řízení, v němž se žalobkyně, společnost CODUM, s. r. o., domáhala alternativně (v doplnění s vysvětlením, že má na mysli subjektivní kumulaci ve formě samostatného procesního společenství na straně žalovaných) vůči dvěma žalovaným (označeným jako 1. Česká republika - vláda České republiky, 2. Ministerstvo financí České republiky, posléze přesněji označené jako Česká republika - Ministerstvo financí České republiky), následně již jen proti České republice - Ministerstvu financí, náhrady škody ve výši 1 353 037,04 Kč s příslušenstvím, která jí jako provozovatelce nestátního zdravotnického zařízení měla vzniknout nesprávným úředním postupem vlády při stanovení objemových a časových limitů, na jehož základě došlo ke krácení úhrad za poskytnutou zdravotní péči. Obvodní soud vydal dne 14. 10. 2004 mezitímní rozsudek č. j. 30 C 47/2003-86, jímž shledal nárok co do základu důvodným, nesprávný úřední postup přitom spatřoval ve stanovení časových a množstevních limitů, stanovení krácení úhrad za tzv. převýšení vykázané zdravotnické péče a stanovení výše bodu u tzv. neodkladné péče formou vládního nařízení, neboť vláda tak postupovala bez zákonného zmocnění k takové regulaci. Žalovaná podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání zpochybňující právní posouzení věci, Městský soud v Praze však napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 24. 2. 2005 č. j. 20 Co 526/2004-108 potvrdil. V odůvodnění kromě jiného uvedl, že námitka odvolatele o tom, že vláda nese za svá rozhodnutí pouze politickou odpovědnost, důvodná není. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, a jestliže svým postupem při vydání rozhodnutí překročila ohledně další stanovené limitace rámec svého zmocnění vymezeného v § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., pak v rozporu s tímto zákonem pochybila ve svém legislativním postupu, čímž naplnila znaky nesprávného úředního postupu při výkonu veřejné moci dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 245/98 ze dne 22. 9. 1999 [N 128/15 SbNU 221 *)], podle něhož zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, nevylučuje uplatnění nároku z nesprávného úředního postupu vlády, přestože v § 1 odst. 1 citovaného zákona jsou vymezeny orgány, které se mohly dopustit nesprávného úředního postupu, který současně připouští, že i v případě, kdy zákon pro konkrétní případ škody vzniklé z činnosti státu odpovědnost státu vyloučí nebo omezí, popř. ji neupraví, aplikuje se na odpovědnost státu za škodu čl. 36 odst. 3 Listiny přímo, jako důsledek ústavního pořádku České republiky. Doplnil, že okolnost, že samotná rozhodnutí vlády jsou normativní povahy, je z hlediska odpovědnosti státu z nesprávného úředního postupu bez významu. Žalovaná podala proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, jehož odůvodnění koncentrovala zejména do tvrzení, že legislativní činnost není úředním postupem ani rozhodovacím procesem, že jde vlastně o licenci k vydávání podzákonných předpisů, kterou vládě svěřuje Ústava České republiky. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 9. 2007 č. j. 25 Cdo 2064/2005-131 oba předchozí rozsudky zrušil (pozn. za organizační složku oprávněnou vystupovat za stát označil Ministerstvo zdravotnictví) a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Akcentoval [s využitím nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/99 ze dne 23. 5. 2000 (N 73/18 SbNU 135; 167/2000 Sb.)] normativní povahu předmětných rozhodnutí vlády, tj. jako výsledek odvozené normotvorby, nejde tudíž o individuální správní akty. Proto se neztotožnil s názorem odvolacího soudu dovozujícího odpovědnost státu za nesprávný úřední postup i v případě normotvorného postupu vlády a uzavřel, že pokud normotvorná činnost nebo nečinnost orgánu veřejné moci nemůže být posuzována jako nesprávný úřední postup, nelze dovodit ani odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. i § 18 zákona č. 58/1969 Sb. Rozsudek Nejvyššího soudu napadla žalobkyně ústavní stížností (navrhovatel řízení přerušil do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti), ta byla usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2008 sp. zn. II. ÚS 492/08 (dostupným na http://nalus.usoud.cz) odmítnuta jako nepřípustná. Následně podala žalobkyně návrh na předložení věci Ústavnímu soudu, tomuto návrhu Obvodní soud pro Prahu 1 vyhověl (viz sub A.).
------------------------------------------------------------------
*) Pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 15, nález č. 128, str. 221