§ 3.
Zemědělec jako dlužník pohledávky zajištěné zástavním právem zapsaným ve veřejných knihách na nemovitostech tvořících jeho zemědělský podnik, která má býti splacena pravidelnými splátkami v době delší než deset let, není, počínajíc 1. lednem 1936, zavázán platiti věřiteli na úroku a úmoru více než splátku (anuitu) rovnající se úroku z původní jistiny pohledávky podle sazby, která je dne 1. ledna 1936 podle právních předpisů pro tuto pohledávku nejvýše přípustná, zvýšené o 3/4 % původní jistiny; je-li smluvená úroková sazba nižší, rovná se splátka úroku z původní jistiny pohledávky podle sazby smluvené, zvýšené o 3/4 původní jistiny. Z této splátky jest vyúčtovati na úrok tolik, kolik vychází podle rozhodné úrokové sazby z nesplaceného zbytku pohledávky, a ostatek na splacení jistiny.