§ 27.
(1) Exekuce k vymožení pohledávek, pro které příslušejí dlužníku úlevy podle předcházejících ustanovení, budou na návrh dlužníka odloženy na dobu po 31. března 1939, dokud bude dlužník řádně plniti splátky s úroky, k nimž je zavázán. Nastane-li ztráta lhůt podle §§ 19 nebo 20, může věřitel navrhnouti, aby se v exekuci pokračovalo.
(2) Doba od podání návrhu na povolení exekuce až do dne, kdy nastala ztráta lhůt, nevčítá se do lhůt, podle § 256 ex. ř. a čl. VI, § 6 zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním, ve znění § 3 zákona ze dne 21. prosince 1932, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1933, a do lhůt podle § 368 zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n.
(3) Ustanovení odstavce 1 o odkladu exekuce neplatí pro exekuci vnucenou správou, při které nebyly vymáhajícímu věřiteli ještě splaceny zálohy, které dal na útraty vnucené správy. Dokud dlužník tyto zálohy vymáhajícímu věřiteli nenahradí, buď v exekuci pokračováno, až budou zálohy z výtěžků vnucené správy splaceny.