§ 17.
(1) Úlevy podle předcházejících ustanovení nepříslušejí dlužníku, jde-li o pohledávky:
a) zaměstnanců dlužníkových z poměru pracovního, počítajíc v to nároky na náhradu hotových vydání a na vrácení služebních záruk,
b) výživného, které je dlužník povinen oprávněnému poskytovati podle zákona,
c) výměnků,
d) pojistných prémií soukromých pojišťoven,
e) z emisních zápůjček,
f) které proti dlužníku vznikly po 9. květnu 1933, a jde-li o zemědělce v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou, po 31. prosinci 1935, pokud není ustanoveno něco jiného v odstavci 2; byla-li k zajištění pohledávky vydána směnka, je doba vzniku této pohledávky pro účely tohoto ustanovení také dobou vzniku pohledávky směnečné, i když byla směnka obnovena,
g) smluvených pravidelných kapitálových splátek, nepřesahujících ročně 5% původní jistiny, anuit a úroků, pokud se tyto kapitálové splátky, anuity a úroky staly splatnými po 9. květnu 1983, a jde-li o zemědělce v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou, po 31. prosinci 1935,
h) živnostníků za vykonané práce nebo dodávky, pokud jistina pohledávky téhož věřitele nepřesahuje částku 600 Kč, a jde-li o zemědělce, který v den 1. ledna 1936 hospodaří na více než 20 ha zemědělské půdy, 1200 Kč,
ch) z právních jednání, která jsou na straně dlužníka obchody podle obchodního práva,
i) veřejných daní a dávek, poplatků a cel.
(2) Jde-li o pohledávky veřejnoprávních sociálně pojišťovacích ústavů na zaplacení pojistného, které se stalo splatným v roce 1935, přísluší zemědělcům v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou úleva podle § 13 jen potud, že pohledávku jest zaplatí ti ve dvou stejných splátkách nejpozději k 1. dubnu 1939 a k 1. říjnu 1939.