§ 30
(1) Nemohl-li zaměstnanec konat práci, protože vůči němu byla uplatněna výluka, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele 16). Nejde-li o nezákonnou výluku, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy pouze ve výši poloviny průměrného výdělku.
(2) Za škodu vzniklou událostí, k níž došlo v průběhu výluky, odpovídá zaměstnanec, vůči němuž byla uplatněna výluka, zaměstnavateli a zaměstnavatel zaměstnanci, vůči němuž byla uplatněna výluka, podle občanského zákoníku 9). Za škodu způsobenou výlučně přerušením práce výlukou zaměstnanec, vůči němuž byla uplatněna výluka, zaměstnavateli a zaměstnavatel zaměstnanci, vůči němuž byla uplatněna výluka, neodpovídají.
(3) Nároky z nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení zaměstnance, vůči němuž byla uplatněna výluka, se posuzují tak, jako by k výluce nedošlo. Pro účely důchodového pojištění se při stanovení osobního vyměřovacího základu 17) doba výluky nezahrnuje do rozhodného období. Při zjišťování výše příjmů pro poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi 34) a sociálních služeb 34a) se přihlíží k poklesu příjmů z důvodů výluky.
------------------------------------------------------------------
9) § 420 a násl. občanského zákoníku.
16) § 207 odst. 1 zákoníku práce.
17) § 16 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
34) Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.
34a) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.