§ 58
Ochrana odsouzených proti neoprávněnému násilí a ponižování lidské důstojnosti
(1) Každý odsouzený ve výkonu trestu má právo na ochranu své osobnosti před neoprávněným násilím, jakýmikoliv projevy ponižování lidské důstojnosti a urážkami nebo výhrůžkami.
(2) Každý příslušník Sboru je povinen, zjistí-li jednání uvedené v odstavci 1 nebo oznámí-li mu odsouzený takový případ, učinit neprodleně nezbytná opatření k zamezení takového jednání a současně oznámit případ řediteli ústavu.
(3) Každý odsouzený je povinen dbát na dodržování práv ostatních odsouzených (odstavec 1), a v případě, že se dozví a jejich porušování, ihned informovat příslušníka Sboru nebo přímo ředitele ústavu.
(4) Ředitel ústavu je povinen důsledně a neodkladně prošetřit každé hlášení, dopis nebo jiný poznatek týkající se porušení práv odsouzeného (odsouzených) a přijmout potřebná účinná opatření k zabránění dalšího porušování těchto práv.
(5) Pokud bylo prokázáno nebo je důvodné podezření, že se jednání uvedeného v odstavci 1 dopustil:
a) příslušník Sboru, ředitel ústavu zajistí, aby až do vyšetření případu nepřicházel takový příslušník do přímého styku s odsouzenými,
b) odsouzený, ředitel ústavu přijme opatření, aby takový odsouzený nemohl v podobném jednání pokračovat a aby byla zajištěna bezpečnost toho odsouzeného, jehož práva byla porušována, jakož i toho odsouzeného, který takové jednání oznámil.
(6) Ředitel ústavu je povinen dbát, aby odsouzení, kteří jsou s ohledem na své psychické vlastnosti, věk, popřípadě zdravotní a tělesný stav snadno zneužitelní k násilí a ponižování lidské důstojnosti, byli odděleni od odsouzených s agresivními sklony; k tomu využívá zejména poznatků lékaře, psychologa, sociologa a vychovatelů.